Edgar Allan Cody + Francesco Frantrarca

Jatka č. 6 aneb Jak to chodí

 

Jednou jsem se opět probudil. Hned jsem si vzpomněl na tetu. Každej den chodila do kostela, nevynechala jedinou mši. A když jednou ráno za tmy spěchala nakázání, tak jí porazila tramvaj. Takto chodí.Přitom to byla taková prímová ženská, kuřeti by neublížila. Viděl jsem už dost lidí přeříznutejch vejpůl, ale moje teta byla nejlíp.

Tak jsem vstal a šel se nasnídat. Dal jsem si vejce a dva krajíce chleba.Při jídle jsem myslel na strýčka, kterého při sběru vajec uklovaly slepice. Můj strejda byl hodnej člověk, ale ve slepicích se nevyznal. Tak to chodí.

Pak jsem vyrazil do školy. Zamkl jsem byt a sešel po schodech k lítačkám. Hlava před nimi ležela jako každé ráno. Tentokrát to odnesla důchodkyně s bílou holí. Tak to chodí. Říkal jsem domovníkovi, že ty lítačky maj vostrý hrany, ale asi mě nebral vážně.

Minul jsem popravenou důchodkyni a odkopl z cesty přelomenou hůl. Pak jsem šel dál. Na zastávce tramvaje jsem odřízl oběšence, protože jsem přes něj neviděl na jízdní řád. Byl pěkně těžkej neřád. Eště včera běhal. Tak to chodí.

Vzal jsem to tramvají na Petřín. Byla to ta nová s novejma brzdama a ABS. Chytil jsem se koženého oka jako držadla na rozdíl od malého chlapce, který se přidržoval své babičky. Po prudším brzdění však hlavou prolétl koženým okem a nohama už nedosáhl.

Když se babičce podařilo vstát a odříznout vnoučka, položila na místo pro invalidy už jen jeho chladnoucí tělo. Tak to chodí. V tu chvíli se o svá práva začal hlásit slepec. Babička dlouho dobře mířené rány nevydržela a sesula se vedle vnoučka. Tak to chodí.

Vystoupil jsem a šel na Petřínskou rozhlednu. Cestou jsem minul hořící lanovku s přetrženým lanem. Cestu absolvovalo patnáct vozíčkářů. Ani jeden nepřežil. Tak to chodí.

Nahoře na rozhledně jsem potkal vášnivého fotografa. Tipoval jsem ho na pět minut. Vypadl během tří. Měl holt těžkej život, těžkej foťák a eště těžší smrt. Tak to chodí.

Došel jsem až k elektrárně. Pak oblohu zastřel mohutný dým. Vzduch se dal krájet, silně klesl tlak a důchodci padali jako mouchy. Tak to chodí. U elektrárny jsem si všiml, že opravují elektrické vedení. Ale ten chlapec neměl sahat na oba dráty zároveň. Zasvítil jenom na chvíli a na zem dopadl malý uhlík. U nás v domě bydlí rovněž dva černí lidé, ale pochybuju, že to maj vod elektrickýho proudu. Tenhle to vod něj měl. Tak to chodí.

Když jsem dorazil ke škole, vynášeli zrovna našeho matykáře. Nikdy nebyl krasavec a to kružítko zaražený do voka mu taky nepřidalo. Tak to chodí.

Zašel jsem dovnitř. Chtěl jsem navštívit svého kamaráda Michala, který měl dnes praktika na pitevně. Říkal, že se na ně musí hodně učit, aby byl dobře připraven a neřízl vedle. Sešel jsem po schodech do pitevny a spatřil za sklem kroužek mediků v bílých pláštích skloněných nad pitevním stolem. Potichu jsem vešel a pitva byla zrovna v nejlepším. Krev stříkala na všechny strany. Tělo pitvaného bylo zcela zakryto prostěradlem,pouze v prostoru žaludku zela díra do prostěradla a pitvaného. Pomyslel jsem si, že musel zemřít teprve před chvílí, protože krev byla ještě teplá. Po celou dobu pitvy zněl místností temný chropot, který nepocházel od žádného z doktorů. Vysvětlení přišlo až tehdy, když hlavní operátor shrnul prostěradlo z tváře pitvaného, chtěje si pohrát s očním nervem. Byl to Michal. Připravoval se zřejmě včera tak důkladně, že mu ujel poslední autobus, a tak si lehl na jediné lůžko, které na pitevně bylo a přikryl se prostěradlem. Tak to chodí.

Ještě jsem potřeboval potvrzení od rektora lékařské fakulty. Vyjel jsem paternosterem do druhého patra a našel dveře s nápisem REKTORÁT. Nadechl jsem se a vzal prudce za kliku. V tu chvíli kolem mne se zaúpěním prolétl rektor s režnou nití visící z pusy. Opačný konec byl přivázán z druhé strany na klice. Otočil jsem se a viděl hlavu rektora mizící ve vyjíždějící kabině paternosteru. Ozval se dutý zvuk a nohy se sesunuly zpět do druhého patra. Na klice se houpal vytržený chrup. Teď už ho zuby bolet nebudou. Tak to chodí.

Vešel jsem do kanceláře, orazítkoval potvrzení a šel zpět na stanici tramvaje.Začalo se zatahovat a obloha hrozila bouřkou. Auta rozsvěcela potkávací světla a také jeden cyklista předpisově zapínal dynamo. Těžko říct, jestli měl moc dlouhý prsty nebo jestli to zavinilo to, že vjel na dlažební kostku. Prsty se mu zapletly do drátů a neovladatelný bicykl zamířil přímo do nákladního vozu LIAZ v protisměru. Už si nezajezdí. Tak to chodí.

Začal jsem studovat jízdní řád. Zrovna mi jela. Všiml jsem si dítěte dobíhajícího tramvaj. Instinktivně jsem mu nastavil nohu, dítě zakoplo a překulilo se přes obrubník. Tramvaj nestačila zabrzdit. Byla to ta samá, co dostala mojí tetu. Poznal jsem to podle odřenýho laku a zaschlý krve na kolech. Dítě přišlo o obě nohy. Tak to už nechodí.

Nechtělo se mi čekat na vyšetření nehody, a proto jsem si nasadil kolečkové brusle. Za chvíli jsem byl doma.Táta zrovna rozřezával borovici.Dojel jsem k cirkulárce a nabídl mu pomoc. Pučil mi to. Kmen byl velký, a tak jsem musel hodně tlačit. Dobře namazaná kolečka zahraničních bruslí mi bohužel podjela.Moje poslední vzpomínka na tento svět je spjata s nesnesitelnou lehkostí. Vznášeje se jsem viděl, jak dvě poloviny mého bývalého těla padají do pilin. Tak to chodí.

 

 

 

Francesco Frantrarca

Dřevorubec a kudla

 

Žil byl jednou jeden dřevorubec a ten měl v kapse kudlu. Jednou při kácení vzrostlého smrku přistihl rosomáka, kterak mu krade svačinu. Dřevorubec se rozkatil: „Teda, rosomáku, tohle si přehnal, když tě tu tak vidim, tak se mi votvírá kudla v kapse.“ Rosomák nemeškal a vzal nohy na ramena. Když viděl dřevorubec rosomáka s nohama na ramenou, tak se smál, až se za břicho popadal. A jak se jednou takhle popadnul za břicho, tak se napích na tu kudlu, co měl v kapse. Během pár minut bylo po něm.

 

 

 

Poblius Ovinius Lahváč + Leonardo da Madman + Francesco Frantrarca

999.95$ za Černou Smrt

($ 999.50 For Black Death)

 

Osoby tak, jak se objevují:

Billy Gin - hlavní hrdina, desperát

Rychlá Šavle - indiánský stopař

Minerálka Joe - obávaný pistolník, toho času šerif

Poldík Rumař - český přistěhovalec

Müller Thürgau - německý židovský obchodník

Zelená Mary - místní děvka

R. Jelinek - pacherrák cherry

Buffalo Pill - bankovní lupič, ostrostřelec a zabiják

Dolly Teachová - učitelka

Dlouhá huba - uprchlý otrok

Natálie Koskenkorva - saloonová tanečnice

Old Shakehand - vyhlášený barman

Black Death - tajemný střelec se čtyřmi kolty

Johnnie Walker - šerif, prodloužená ruka spravedlnosti

Kung-fu-saké - čínský kuchař

 

 

Bylo pravé poledne a slunce nemilosrdně spalovalo step. Kosti pomalých pistolníků se bělely na výstrahu všem, kteří chtějí pokoušet své štěstí s koltem. Uprostřed nejtravnatějšího kusu půdy týhle prokletý země stál saloon Miguela Calvadose U orosený sklenice. Billy Gin seskočil ze svého bělouše, zacinkal ostruhami a povolil řemínky svých koltů. Ostražitě se rozhlédl a zamířil přímo k saloonu. Při jeho chůzi se mu kalhoty pohupovaly a kolty s železnou pravidelností cinkaly o LPZ (lahvičku poslední záchrany), jež měl v kapse.

Rázně rozrazil dveře. Na saloon se sneslo ticho. Billy Gin se rozhlédl po saloonu.

- „Samí greenhorni,“ ušklíbl se.

Popošel k barmanovi, zdviženým prstem objednal dvě láhve ginu, když tu jeho pohled padl na zjizvenou tvář zkušeného indiánského stopaře. Jeho úsměv se rozjasnil. Byl to on. Nespoutaný a divoký indián, hrdý bojovník kmene Chlapačů – Rychlá Šavle.

-„Co činí můj bílý bratr Billy Gin v tomto zaplivaném saloonu?“ otázal se indián.

- „Jedu do Texasu provětrat banku. Peníze se musej točit, to jsou normální ekonomický zákony,“ procedil mezi zuby Billy Gin. „Potřebuju pár rychlejch pistolníků“, dodal.

Rychlá Šavle vycenil své zažloutlé zuby na znamení úsměvu.

- „Je to těžký“, pravil, „šerif Minerálka Joe se včera opět zrubal ohnivou vodou a vypadl z železného oře. Hned nato otevřel vrata věznice a všechny pustil.“

- „Proklatě! Damned! A co ostatní z El Dora?“

- „Všichni mrtvi.“

- „A co Poldík Rumař?“

- „Mrtev.“

- „A co ten žiďák Müller Thürgau? Byl to sice vydřiduch, ale zato správnej rovnej chlap. Vždycky si věděl, že tě podrazí.“

- „Pokusil se prodat jedný squaw místo pšenice otrávený zrní pro krysy....“

- „Do hlavy?“

- „Jo.“

V tu chvíli se k Billymu Ginovi z druhé strany přitulila Zelená Mary, postrach všech pistolníků. Tahle děvka, od narození ošklivá jako noc a tvrdá jako Hudeček, měla snad všechny pohlavní nemoce, který Billy znal.

Rychlá Šavle rychle vytáhl svůj opakovací luk a skolil Zelenou Mary několika dobře mířenými ranami otrávenými šípy.

- „Díky, kamaráde“, oddechl si Billy Gin.

- „To bych udělal pro každého,“ zarděl se skromný indián.

- „Vyrazíme,“ utrousil Billy Gin.

- „Kolik nás bude?“ chtěl vědět Rychlá Šavle.

Billy Gin se zachmuřil a vztyčeným ukazovákem naznačil, že budou dva. Rychlá Šavle se spokojeně zašklebil:

- „Jenom lépe. Čím více skalpů, tím blíže k Manitouovi. Tak dlouho se chodí se skalpem pro vodu, až se ucho uřízne,“ zručně skalpoval Zelenou Mary a zálibně si pověsil jejích všech pět vlasů k opasku.

Billy Gin zacinkal kolty a zamířil ke dveřím. Rychlá Šavle si povzdechl:

- „Když nejde banka k Rychlé Šavli, musí Rychlá Šavle k bance.“

Slunce se jim zařízlo do očí přivyklých na šero saloonu. Když jejich oči přivykly, stál před nimi šerif Minerálka Joe. Zrezivělé kolty pohupující se volně podél boků dávaly tušit, že ten, kdo bude zasažen, dostane otravu krve. Billy Gin se ušklíbl:

- „Už ses vyspal z tý vopice?“

Oči Minerálky Joe zaplály hněvem:

- „Já tedy ne. Chtěl jsem se jen napít a jít.Vydal saloon Drink & Go.“

Billy Gin utrousil:

- „Ukaž zadek, slyšel jsem, že pražce barvěj.“

To již Minerálka Joe nevydržela tasil své široko daleko obávané kolty. Opozdil se jen o deset vteřin. Zapomněl totiž doma náboje a než si pro ně doběhl, bylo rozhodnuto.Rychlá Šavle nezůstal své pověsti nic dlužen. Jeho šavle měla rychlost blesku.

Takto oslepený šerif vypálil salvu výstřelů. Zasáhl: špunt od LPZ Billyho Gina, sedm láhví whiskas, vztyčené péro Rychlé Šavle a koně Billyho Gina. Kůň srdceryvně ržál a dodělával v předsmrtných křečích.

- „To se nedá poslouchat“, lakonicky konstatoval Billy Gin. „Dej mu jednu.“

Rychlá Šavle ulomil kus kaktusu a jal se nebohého hucula píchat, až ten v křečích skonal. Billy Gin odvázal sedlo a ohlávku a jal se svazovat oslepeného Minerálku Joe. Potom mu přivázali na krk těžký kámen a hodili ho do vyschlé studny.

- „Bude mi scházet , zalkal Billy Gin,“ měl pět rychlostí, zpátečku a odpružený kopyta. A jakej ten měl výkon! Celou jednu koňskou sílu.“

- „A na čem teď pojedeme?“ nadhodil Rychlá Šavle.

- „Seš stopař, ne? Tak stopuj!“

- „Pravdu díš, bratře,“ řekl Rychlá Šavle, položil ucho na zem a zaposlouchal se do ticha prérie: „Mé ucho slyší dva černé mustangy. Jeden je již velmi blízko. Slyším ho již odfrkovat. Jezdec je zřejmě bledá tvář, cítím na hřbetě koňské podkovy. Úúúú Manitou, budu muset být hbitější. Na toho druhého se řádně připravím.“

Billy Gin si odplivl a bez mrknutí oka sledoval, jak Rychlá Šavle sbírá pěkný oblázek. Dupot přijíždějícího koně se blížil a Rychlá Šavle pokračoval v dosud neúspěšném stopování. Zaujal polohu Diskobola, suše pronesl:

- „Stejně by nezastavil,“ a vrhnul.

Kámen sledoval trajektorii balistické křivky a přistál na temeni jezdce. Okovaná holínka se vyvlékla ze třmenů a ostruha se zařízla koni do slabin. Kůň zařičel, vzepjal se a snažil se vyhodit jezdce ze sedla. Nebyl to žádný problém. Ještě chvíli zůstala druhá jezdcova holínka ve třmenu, ale po necelých 150 metrech vláčení se vysmekla a kůň odcválal do bezpečné vzdálenosti.

Jezdec se pokusil vstát a zaklel:

- „K čertu, Devil, dozajista jsem si vyvrkl kotník“, a táhle zanaříkal směrem k Billymu Ginovi a Rychlé Šavli:

- „Áchych ouvej, to to bolí, snad se mi nožička nezahojí, já nebohý pašeráček, sotva kolty nesu.

- „To se nedá poslouchat,“ lakonicky konstatoval Billy Gin, „dej mu jednu.“

Rychlá Šavle ulomil kus kaktusu a jal se nebohého horala píchat, až ten v křečích skonal.

Rychlá Šavle rychle jezdce prohledal a poté překvapeně vzhlédl:

„Uf, uf, to byl přece R. Jelinek, můj bílý bratr, který se mnou už od dětství přepadával z dostavníku.“ A z levého oka starého indiána skanula veliká slza....„Nu což, jeho skalp bude na mém opasku zaujímat čestné místo,“ dodal se špatně skrývanou radostí Rychlá Šavle, vytáhl WS universální B-krouhač (To je kvalita!) a skalpoval ho.

Billy Gin s ledovým klidem odepjal laso od sedlové hrušky a roztočil ho nad hlavou. Po několika cvičných vrzích, kdy chytil do lasa postupně sebe, kaktus, Rychlou Šavli i svého mrtvého koně, se konečně smyčka omotala kolem ocasu koně zesnulého R. Jelinka.

Oba dobrodruzi se vyšvihli na lapeného koně a Billy Gin ho pobídl svými zlacenými ostruhami. Nebyl však zcela ve formě, a tak se pravá ostruha zabodla koni místo do slabin do levého oka.

Po dlouhé a strastiplné cestě plné útrap a nástrah překonali smrtonosné písečné duny Llana Ochlastáda a dorazili do Fanta See. Jejich první kroky mířily k bance.

- „Uf, uf, uf, má snad Rychlá Šavle v očích vlčí mlhu? Minerálka Joe zde?“ podivil se indián.

- „Jistě“, odvětil Minerálka Joe pomalu se pohupuje v bocích, „a nejsem sám...“ Ticho se zařízlo Billymu Ginovi a Rychlé Šavli do uší...„Se mnou je tu zákon“, zahřměl Minerálka Joe.

Billy Gin pochvalně přikývl:

- „Zlepšil ses.Tvé kolty teď visí proklatě nízko. Škoda, že máš tak krátký ruce.“

Dále Billy Gin neváhal a tasil. Jeho proslulý kolt s upilovanou hlavní ráže 14.5 mm dvakrát štěkl a mohutná dávka sekaného olova zasáhla Minerálku Joe ve výši kolen.V tu chvíli měl ovšem Minerálka Joe mezi koleny hlavu, neboť se zoufale snažil rozvázat uzel na řemínku svého koltu.

Billy Gin a Rychlá Šavle chladnokrevně překročili ostatky Minerálky Joe a vtrhli do banky. První, co padlo Billymu Ginovi do oka bylo malé smítko. Když si ho vymnul, zakopl o mrtvolu.

- „Ha“, řekl Rychlá Šavle, když uviděl Buffalo Pilla, šéfa to konkurenční bandy, „nejsme tu sami.“

Billy Gin se nevzrušeně usmál:

- „Koukám, že poptávka je vyšší než nabídka....Všichni pracky nahoru. Peníze nebo život!“

- „Skalp nebo skalp,“ doplnil Rychlá Šavle s dětinskou radostí, zatleskal ručkami a skalpoval nejbližšího banditu.

Buffalo Pillovi zamrzl úsměv na rtech :

- „Tentokrát jsi vyhrál,“ snažil se naivně vyklidit pozice a pokračoval: „Když nás necháš odejít, přenecháme ti celý lup a neřekneme to šerifovi.“

- „Žádný takový,“ vložil se do rozmluvy Rychlá Šavle, „skalpy, pojďte k tatínkovi.“

Bez váhání přiskočil, usmrtil a zbavil pokrývky hlavy všechny zbylé komplice Buffalo Pilla včetně skinheada Adolfa sedícího v rohu. Sotva ze skalpovacího nože odkápla poslední kapka krve, zvony ve Fanta See odbily třináctou hodinu.

- „Pánové, já už tady končim. Já mám padla“, ozval se úředník za přepážkou číslo šest a také hned padl po zásahu z opakovacího luku Rychlé Šavle.

Billy Gin vybral celý obsah sejfu a poté se obrátil ke zbylým úředníkům:

- „Ať vás ani nenapadne se o něco pokoušet, jinak....“, a pohrozil odjištěným koltem. Vypálil ještě několik ran pro výstrahu, a teprve když byli všichni mrtví, vyšel ven.

- „Takovej dobrej lup, To se musí zapít,“ prohlásil Billy Gin. „Znám tu jeden prima podnik.“

Písek zlověstně skřípal pod okovanými mokasínami obou dobrodruhů. Slunce plenilo okolí, vzduch se tetelil, krávy telily a kovbojové se tlemili.

V tom poštolčí zrak Billyho Gina zaregistroval v záplavě světla matně se rýsující černou tečku.

- „Hele,“ řekl Billy Gin, „někomu utekl otrok,“ a zamířil k tečce. Cestou dohonil místní učitelku Teachovou vedoucí na konopném lasu své svěřence navlečené do rozkošných námořnických oblečků.

- „Hello, Dolly,“ oslovil ji rozverně Billy Gin, „koukám, že tě ty mrňavý parchanti moc neposlouchaj.“

- „Hello, cizinče,“ odvětila Dolly Teachová, „you are right, je to banda smrdutých skunků.“

Billy Gin se galantně levičkou chopil lana a pravičkou zapráskal bičem z klokaních střev.

- „Kam směřují vaše šlépěje?“

- „Jdeme s dětmi na výchovný koncert - J. Offenbach,“ zapýřila se Dolly Teachová.

- „Osud nás svedl na společnou cestu,“ konstatoval Billy Gin, zamlaskal, a popohnal děti bičem.

Černá postava zatím nabyla pevných obrysů. Billymu Ginovi poklesla brada:

- „Son of a bitch! Vždyť to je můj uprchlý otrok Dlouhá huba!“

Černoch, který seděl na soudku od zázvorového piva se šelmovsky usmál a škytnul. Jestliže doposud byl strach dětí z Billyho Gina silnější než touha po svobodě, nyní už nebylo nic, co by je mohlo zastavit. Nedbajíce ran bičem sesypali se malí ďáblíci jako vosy na nebohého černouška. Rychlá Šavle zmateně pobíhal okolo a zoufale štkal:

- „Do hlavy ne, kudrnatý skalp ještě nemám.“ Bylo však již pozdě. Skupinka opustila zle zohavenou mrtvolu.

V saloonu zato panovala veselá nálada. Prostor naplňovaly teskné tóny housliček starého, slepého pijanisty. Na barovém pultu předváděla taneční umělkyně Natálie Koskenkorva své nejlepší číslo - ohnivý kankán. Vykopávala nožkami tak vysoko, že si užili i žáčci v poslední řadě. K dobré náladě významně přispívali Old Shakehand, široko-daleko vyhlášený nejlepší šejkr. Od věčného chlastu se mu třásly ruce tak, že připomínaly prvomájová mávátka. Natálie Koskenkorva zaklapala podpatky a položila ruku na rameno Billymu Ginovi. Billy Gin se chlípně usmál. Rychlá Šavle, který právě s dětmi dokuřoval zbytek konopného lana se zkušeně zašklebil a poznamenal:

- „Uf, uf, uf, můj bílý bratr je mazaný jako skunk a stejně tak ehm, ehm,.. ,mno. Mé staré oči vidí, že barová squaw s ním teď půjde vykouřit dýmku míru. Howgh,“ a Rychlá Šavle mohutně zabafal konopí.

Sotva Billy Gin s Natálií Koskenkorvou zmizeli v dvouhodinovém pokoji, rozlétli se saloonové lítačky. Všechny zraky se upřely na temnou siluetu cizince ve dveřích. I Rychlá Šavle přestal bafat a nedbale se ohlédl přes rameno.V jedné vteřině si nově příchozího přeměřil a zjistil, že je mu zle.

Neznámý měl obličej zakrytý šátkem po vzoru jezdců z Arizony. Na hlavě žluté sombrero ve stylu Mexikánců a žádnou košili. Kabátec nosil zjevně na holém těle, přesně tak jako nejdrsnější lovci z Utahu. Boky lemovaly dva těžké opasky a na každém se houpala dvě pouzdra s perfektně lesklými kolty. Čtyři kolty u boků, to byl ovšem zvyk (nebo snad zlozvyk?) nejchladnokrevnějších zabijáků z Nového Mexika. Zjev nefalšovaného zálesáka doplňovaly sluncem dozlatova vyšisované texasky. To byl ovšem zvyk (nebo snad zlozvyk?) honáků z Texasu.

Rychlá Šavle nebyl žádný zelenáč,aby nerozeznal amatéra, který se jako gunman jen obléká, od nebezpečného zabijáka. A tohle byl ten druhý případ. Cizinec si shrnul šátek z obličeje a Rychlá Šavle si uvědomil, že před ním stojí žena líbezná jako ranní jitro. Usmála se a z andělských rtů jí splynulo:

- „Bloody hlen! Vydejte mi Billyho Gina a vaše utrpení bude poloviční.“

Rychlá Šavle se vztyčil, svraštil obočí a špitl:

- „Co mu chcete?“

Žena postoupila o krok kupředu a plivla kus žvýkacího tabáku i s močkou Dolly Teachové do oka:

- „Jsem Black Death a byla jsem snoubenkou Billyho Gina.“ Výraz utrpení jí přejel po tváři, ale rychle ho zaplašila a pokračovala: “Ten bídák mě zneuctil a pak prodal do jihoamerického nevěstince. Desetkrát...“ Hlas jí selhal. „Chci ho zabít. Nezaslouží si žít.“

Rychlá Šavle se zamyslel a pravil:

- „Není tu, bohužel.“

Black Death také vypadala jako když přemýšlí. Ale čím? Rychlá Šavle měl sto chutí říci, že koltem.V tu chvíli se ze shora ozvalo rytmické vrzání. Black Death zahřměla:

- „To je on!“ a tasila všechny čtyři kolty.

Vtom třeskly výstřely, vysypalo se okno a do saloonu vběhl mladík s hvězdou pomocníka šerifa. Když uviděl Black Death, překvapeně se zarazil, zajásal a radostně vykřikl směrem za dveře:

- „To je úlovek, šerife, chytíme dvě mouchy jednou ranou.“

Už nikdy nepochopil,jak se to stalo, že v tu chvíli štěkl kolt. Stačil jen rozpoznat, že je to vzácný derringer.

Ale to už se dveřmi i okny valili další šerifovi pohůnci v čele s šerifem Johnnie Walkerem osobně. Vzápětí od kterého si okna práskla puška a prostřelila Old Shakehandovi láhev přímo u úst. Pak začalo peklo. Old Shakehand vytáhl svůj kolt a vyprázdnil celý zásobník. Nešťastnou náhodou netrefil nikoho, což bylo v přeplněném baru téměř nemožné. Ostatní byli již úspěšnější a hustota olova ve vzduchu překročila všechny hygienické normy.

I malé děti, pokud právě nepadaly po zásazích broků z upilované brokovnice Johnnie Walkera, alespoň nastavovaly nohy pobíhajícím pistolníkům. Black Death zhodnotila situaci a začala si klestit cestu ven.

Mezitím do vřavy vběhl čínský kuchař Kung-fu-Saké se sekáčkem v levé a pingpongovou pálkou v pravé ruce. Vyhlédl si nejbližšího postřeleného pistolníka a počastoval ho svým sekáčkem. Pálkou zároveň odrážel smrtící kulky zpět k pistolníkům. Po třech zdařilých smečích však došlo k osudnému omylu. Místo pistolníka zasáhl houpacího koně čtyřletého Toma Sprita. Děti byly odmalička učitelkou Teachovou vedeny ke ctění zákona Západu: Za krádež nebo zabití koně -smrt! Vrhly se na kuchaře, svázaného ho zamkly do kadibudky k soudku petroleje a zapálily staré použité noviny, co se tam válely v prachu.

Black Death skočila za piano a než překvapení střelci stačili reagovat, nasypala do nich plný obsah všech čtyř koltů. Vzniklého zmatku využila k novému nabití. Potom proskočila oknem a zaujala výhodnou polohu za bednou od whisky. Opět počala chladnokrevně střílet. Ulice byla plná lidí, kteří se šli podívat na požár kadibudky. Ve třech vteřinách vypálila dobrých dvacet ran a pětadvacet čumilů se zhroutilo do bláta. Ostatní s šíleným jekotem prchali ulicí. Black Death doplnila náboje do bubínků, přestřelila smyčku lasa, které po ní hodil kdosi ze střechy a s pružností divoké kočky se vyšvihla do sedla tryskem přejíždějícího koně. Chudák jezdec.

Rychlá Šavle využil chvíle, kdy Black Death vystřílela většinu pistolníků v saloonu a s Dolly Teachovou přes rameno spěchal varovat Billyho Gina. Nejprve zaklepal, očistil si mokasiny o rohožku, ale než stačil vstoupit, zasáhl ho zbloudilý brok Johnnie Walkera. Dolly Teachová na tom nebyla lépe, neboť zbylé broky zasáhly jí. Rychlá Šavle vpadl do pokoje, zřítil se na práh a zablokoval dveře.

Billy Gin povytáhl obočí a zavolal:

- „Zatracenej šmírák indiánskej.“ Vstal z Natálie Koskenkorvy a snažil se vystrkat Rychlou Šavli ven. Jediné,čeho dosáhl, bylo, že se mu vzpříčil definitivně ve dveřích.

- „A máme ho tu nafurt,“ zaklel Billy Gin.

Rychlá Šavle se nepřítomným pohledem zahleděl na Natálii Koskenkorvu a důstojně, jakoby zdálky, šeptal:

- „Je čas, můj bratře. Když nejde Manitou k Rychlé Šavli, musí Rychlá Šavle k Manitouovi. Má duše již míří do věčných lovišť.“

Billy Gin mu položil ruku na rameno:

- „Můj bratře ....... lovu zdar!“

To však byl již Johnnie Walker za dveřmi:

- „Přineste beranidlo, chlapci.“

Zanedlouho se v rukách šerifových pomocníků zmítal dosti neochotně Old Shakehand.

- „Větší poleno jsme nenašli,“ hlásil pomocník,když ho přinášeli. Chytili ho za rozklepané ruce a hlavu přiložili k zablokovaným dveřím. Jak hlava mlátila, panty povolovaly a šerif si výskal. Občas zavolal:

- „Vzdej se, Billy Gine, máš to marný. Je nás víc.“

Billy Gin se chmurně zahleděl ke dveřím a odhodlaně prohlásil:

- „Střízlivý nás nedostanou!“ a obrátil do sebe láhev ginu.

To si uvědomil i šerif Johnnie Walker a popoháněl ostatní:

- „Hněte sebou, hlupáci, chci je střízlivý.“

- „Střízlivý nás nedostanou,“ opakovala s plnou pusou pro jistotu Natálie Koskenkorva. Billy Gin rezolutně zavrtěl hlavou a znovu si přihnul.

A taky nedostali. Když šerifovi pochopové vyrazili dveře, byli už pěkně vysmátý.

 

EPILOG

Prérií cválal kůň a na něm se černal jezdec. Black Death se ohlédla k hořícímu Fanta See a temně pronesla:

- „Já se vrátím. Ale nebudu sama. Se mnou přijede čtyřicet po zuby ozbrojených Mexikánců.“

 

 

Pokračování Black Death a čtyřicet Mexikánců vyjde v edici Odvážná srdce a nesmlouvavé ostruhy v knihovničce TNT.

 

 

 

Edgar Allan Cody

Veselé stáří

 

Stáří odnáší mnohé věci a přináší nové, napadlo ho, když v ruce třímal svůj první umělý chrup. Ledabyle si ho nasadil a musel se rozesmát, když se viděl. Protéza mu sklouzla do krku a už ji nevykašlal....

 

 

 

David de Valikois (ppor. v záloze)

Sebrané výroky podplukovníka Brabce

 

pplk. Brabec se představuje:

„Jsem syn pradleny a nikdy by mě nenapadlo, že budu vyučovat na čtyřech universitách.“

 

„Soudruzi, toto je mapa světa. Celou jednu pětinu zaujímá socialistický tábor. Ale to tak dlouho nezůstane. Ten se bude zvětšovat, až to bude jedna šestina, jedna sedmina, jedna osmina atd.“

 

Sebrané přísloví: „Je to tam naházené páté přes levé.“

 

„A to je, jak já hovořím mezi slepými jednonohý králem.“

 

„Heleď se, vola ze mě dělat nemusíš, to nemáš zapotřebí.“

 

„Budete pochodůvat a budete zpívat bojové písně. Ale nemyslete si, že budete zpívat takové písně jako Okolo Hradce nebo V malé zahrádce.“

 

„Heleď se, kuchaři, nemaž mi med z huby.“

 

„Jestli seš blbej a nepamatuješ si to, tak si pořiď zápisník. To neni žádná vostuda, já mám dva.“

 

„Když si tu chceš mrznout, tak si tu klidně mrz.“

 

„Každý si s sebou vezme jídelní nádobí. To znamená nůž, vidličku a lžíci.“

 

„A to je, jak já hovořím každý pes z jiné vesnice.“

 

„Piš si klidně na lavici Brabec je vůl, ale nezapomeň, že hůl má dva konce. A tužka taky dva. Tím jedním píšeš ty na lavici Brabec je vůl a tím druhým koncem to já píšu tobě do materiálů.“

 

„Ta nástěnka byla slabá a nevýrazná, skoro jako pěst na oko.“

 

„Tebe snad vaši vyhráli v Loretě.“

 

„Seš neukázněnej a pomalu ti to to ..... myslí.“

 

„Proč tam tak dupeš, jsi snad králík nebo hlupák?“

 

 

 

I.P.Pavlov KORA

Moskevská mozaika

 

NA stanici metra,

MOskevská se jmenovala,

NArazil jsem na

MOzaiku.

 

 

 

Z KULTURNÍHO DENÍKU :

 

Kolektiv autorů - ANNA DOJÍŽDĚČKA

 

Zadání :

1. Přihlédněte k historickým událostem a zamyslete se nad ideovým posláním novely.

2. V několika větách stručně nastiňte děj díla.

3. Proč oba milenci musí tajit svoji lásku, potom svůj sňatek a nakonec svůj rozvod a jsou-li ovlivněni rodovými předsudky?

4. Srovnání venkova a města v době národního obrození a v období úpadku a rozkladu konce 20.století.

5. Charakteristika romského pasáčka Chlumoše z Quasimodova, kulaka Buga Oblyče a Pytlíka.

6. Co převažuje - lyrická nebo epická část ?

7. Jaké místo zaujímá Neruda, jak se Maryša snaží zabránit sňatku s kantorem Halfarem, kolik vyhrála šílená Viktorka u splavu, kolik měl otec Goriot griotek, z jakých částí se skládá o.d. Máj, charakteristika Františka Ringo Věka, co všechno symbolizoval pojem TMA a jakým způsobem má být Julie zachráněna před nevítaným spratkem ?

8. Vlastní názor.

 

Vypracování :

1. Děj této knihy se odehrává na pozadí a popředí sociálního útlaku a mravního a kulturního rozkladu v Praze a v přilehlých vískách (Písnice, Jílové, Šeberov, Žalov, Mělník atd.) na sklenku 20.století.Autor sám je již v plném rozkladu, a proto dílu jakékoliv ideové poslání schází.

 

2. Mladá, místy přitažlivá hrdinka žije v nuzných podmínkách v Žalově. Stísněné prostředí nádražního WC neposkytuje dostatek příležitostí pro plný rozvoj a rozkvět jejího přirozeního talentu. Již jako malá, opuštěná houmLesačka se nadchla myšlenkou dokonalé recyklace a pilně se věnovala dojíždění na svém domovském WC. Nebylo toho věru mnoho, čím se mohla uspokojit - vajgly, zvratky,sem tam plesnivá svačina po školním výletu, jinak hovno.

Když poněkud povyrostla, nechala se vykořisťoval kulakem Bugo Oblyčem, u kterého za mrzký peníz dojížděla po prasatech. Mrzký peníz střádala na vysněnou cestu do vysněné Prahy. Když ušetřila 3,72 Kč, sedla na vlak a na černo vyrazila za svým snem. Zatrpklý průvodčí ji ale odhalil v jejím úkrytu v záchodové míse (pod prkýnkem) a spláchnul ji při projíždění návěstím Podbaba. Nebohá dojížděčka si zadřela pražec pod nehet.

V tom okamihu sa zo zákruty vyrútil Pullmannôv bravčový vozeň. Naše hrdinka sesbírala z náspu zbytky svých sil, odhalila své vnitro a vztyčeným prostředníkem vlak stopla. Vzrušený rušňovodič Das Pulli nemohol inak, ako zatiahnuť za záchrannú bŕzdu. Rušňovodič zavliekol houmlessicu do vagóna polepeného jeho obľúbenými postery Jánošíka a Chopina. O štyri hodiny neskôr vystúpila zle pojebaná na perón nádražia v Prahe-Bubnoch. Ako sa vravie: 'Iný kraj, iný brav.'

První noc přečkala na stojáka v popelnici.Po důkladné snídani popelnici opustila a jala se šlapat (do centra). Cestou si vydělávala na základní životní potřeby příležitostnou prcí na stavbě. Během náročné šichty na panelech s třemi dobře rostlými stavebními dělníky ji zahlédl z okna svého nového PORSCHE 911 romský pasák Chlumoš. Její pracovní morálka ho hned zaujala, a tak ji pozval do vozu. Nabídl ji pokouřeníčko a sám si při tom zapálil cigaretu značky Camel. Zpočátku se sice trochu zdráhala, ale když ji ujistil, že 'Jana už to zná ', dala se ukecat.

Zkouřený Chlumoš zastavil v Perlově ulici a bez váhání ji zařadil do svého stádečka. Mezi ovečkami si ihned získala obdiv svou procítěnou hrou na Chlumošovu fujaru. A tak milé Rozkročance nastaly perlové časy. Pasáček Chlumoš ji ukládal všechny těžce vydřené peníze na vkladní knížku na heslo, které zapomněl. Jednou mu však po dvou litrech vodky svitlo a upomněl se: DARUJ AIDS - POSÍLÍŠ MÍR !

Zašel do peněžního ústavu a z radosti z lehce nabytých 200 tisíc všechny prachy prochlastal s děvkama ve Skořepově ulici. Když se vrátil po 14 dnech tvrdě zchlastán, a když zjistil, že mu děvky od konkurence vyfoukaly jeho milovanou fujaru, uvázal si své kradené PORSCHE 911 kolem krku a vrhl se z mostu Legií do rozbouřené Vltavy.

Proto naše hrdinka proplakala mnoho nocí hlady a žalem a musela táhnout o dům dál. Na ulici posléze zaslechla nelibé zvuky, a tak se vydala tím směrem. Došla až k hluchému, mentálně vyšinutému flašinetáři Ianisu Codysovi, který v ruce držel nahnilou Hrušku a ústy laskal teplého Lahváče. Slušně se ho optala na cestu, načež se kořalova vychlastaná opilecká hlava sesula směrem k Václavskému náměstí. Poté poděkovala a vydala se daným směrem. Po pár krocích zahlédla roztodivnou postavičku v žlutém trikotu ( viz obr. 327d ).Byl to on - Onlajňák.

„Slyšela jste již o novém způsobu sázení - On line ? ,“ atakoval kolemjdoucí důchodkyni. „Nó, pařim s tim. Takhle na kompost...Nó, já sázím okurky vždycky do řady,“přesvědčivě odpověděla dotázaná. Onlajňák je ale tvor odolný a vytrvalý, atak nedbal neúspěchu a obrátil se na sveřepě vyhlížejícího čtyřicátníka : „Slyšel jste již...“„Ne,“ odpověděl respondent a poněkud zbrunátněl. „Ale nový systém...“ „Hele, nech si to, nebo ti dám pár facek.“ A další zákazník byl pryč. Zoufalému Onlajňákovi padla do oka nadějně vyhlížející postava naší hrdinky a ihned k ní vykročil. Záhy si všiml jejích podlamujících se kolen.

“Nemáte hlad ?,“ dobrácky se jí optal. V odpověď mu zazněl smrtelný chropot. „Támhle je bufet Koruna, tam si určitě něco najdete,“ ukázal na prosklené nároží.

S vypětím posledních sil vešla dovnitř a zhroutila se na zem poblíž odhozeného chlebíčku. Snědla jej stylem jednohubka a dostala žížeň. Vstala a zahlédla nedopité opuštěné pivo. 'Jen abych se k němu dostala první ', pomyslela si a její obavy se ukázaly sudé, neboť jakýsi plavovlasý mladík se štúrovským plnovousem a filozofickým pohledem byl rychlejší. Pivo nepil, jen lil do otevřených úst. I on si všiml své konkurentky, která mu nato vyložila svou těžkou situaci. Představil se jí jako Petr Dojížděč z Hudců a začal ji zasvěcovat do dojížděčských praktik. On sám se specializoval na slintázu ve sklenicích po důchodcích. Poté se ne nestručně rozpovídal o svém štěstí.

A opravdu - Petr měl z prdele kliku ( viz obr. 126/IIj ). Vedoucí úseku zpracování odpadů bufetu Koruna Hrouda si ho za dojíždění ještě platil. Petr se jako správný gentlemoun přimluvil a Hrouda naši hrdinku s otevřenou náručí bez remcání přijal. A tak naší milé Rozkročance nastaly korunové časy.

Své pracovní povinnosti plnila svědomitě; po jejích výkonech nebylo třeba ani vytírat podlahu. Její silné sociální cítění však zaměstnával problém starých kolegů -bufeťáků, jejichž bezzubým dásním činilo potíže zpracovat i pivní překapávané splašky. Po několika bezesných nocích strávených s funkcionářem odborů (odborový agent James007), se rozhodla vstoupit (Radek u toho nebyl).

Poté, co iniciativně zorganizovala demonstraci vyžilých bufeťáků, jejíž mottem bylo Dejte starcům třetí chrup, si ji do svého dispečinku zavolal dispečer Hrouda. Na zdi jeho kamrlíku bylo několik umně vyhotovených plakátů s nápisy:

DOJEZ, DOPIJ, NEVYHOĎ

TEPLÉ ZVRATKY - TO JE TEPLO A ZVRATKY

TEPLÝ NĚMEC JE LEPŠÍ NEŽ STUDENÁ NĚMKA

CO SE DOJÍ, TO SE POČÍTÁ

Hrouda jí jasně naznačil, o co mu jde, a když jí důkladně vyčinil, vyhodil ji na dlažbu. Naše hrdinka byla na pokraji svých sil, jak duševních, tak psychických. V silně zkratovém jednání zvolila tu nejhorší variantu ze všech špatných-našla si poctivou práci !

UNHAPPY END

 

3. Oba milenci musí tajit svoji lásku, potom svůj sňatek a nakonec svůj rozvod, protože jsou ovlivněni rodovými předsudky.

 

4.Těžko říct.

 

5. Chlumoš z Quasimodova má sedmihranný nos, podkovovitá ústa, maličké levé oko zakryté huňatým rezavým obočím se téměř ztrácí pod ohromnou bradavicí, má nespořádané zuby, odulý ret, ohromnou hlavu se zježenými vlasy, mezi rameny obrovský hrb.

Kulak Bugo Oblyč je čečenský, obludný, oblých tvarů...

Pytlík(brouk) - bezcharakterní.

 

6.Přijde na to.

 

7.Inu tak.

 

8.Dílo je nepřehledná sračka, a proto se mi velmi líbilo.

 

 

 

I.P.Pavlov KORA

HORAL

 

Budík zvoní,snídaně,do školy,fyzika,algebra,analýza,do menzy, domů. Jsem z tý školy nějakej hotovej. Celé odpoledne jsem vůbec nic neudělal a doma je furt taková votrava. Už aby byla zase nějaká akce. Telefon mi náhle oznámil, že za týden je akce. Hurá! Jdu spát.

Budík zvoní, začínám přemýšlet o akci, snídám chleba s myšlenkami o akci, do školy, algebra-už ať je to za náma, fyzika-začátek dobrý, ke konci už zase myslím na akci, analýza-nevím o čem je řeč, moje mysl je totiž v akci. Odpoledne je doma taková votrava a zbývá ještě šest dní do akce. Jdu spát. V noci se mi zdá o akci.

Budík zvoní, ale ten sen nekončí. Snídám a sním. O čem? O akci. Škola, odpoledne se učím a je to pěkně votravný. Zbývá ještě pět dní.

Budík zvoní, škola-nuda, doma-nuda. Ještě čtyři dny.

Budík zvoní a doma je furt taková votrava. Jediný,co se tu dá dělat, je učit se.

Budík zvoní. Dnes jsem se na chvilku odreagoval, ale jinak votrava. Ještě dva dny.

Budík zvoní. Samá nuda, samá nuda.

Budík zvoní, snídaně, do školy, ze školy, na akci.

A pak to přišlo : pečlivě propracované představy se zhroutily jak domeček z karet. Skutečnost byla úplně jiná. Kde jsou ty sny, které jsem žil, ty postavy, které jsem potkával o přednáškách a doma? To není možný,vždyť...

Mám z toho v hlavě zmatek. Takhle jsem si to skutečně nepředstavoval. Přemýšlím nad tím ospalým mozkem celý příští den a ještě kousek dalšího dne mi to vrtá hlavou,ale pak máme zase analýzu, algebru a fyziku a jsem z toho hotovej. Doma se nedá nic dělat a je to tu votravný. Pořád nic.Chtělo by to,aby někdo něco zorganizoval. A tak žiju aspoň v minulosti, vzpomínám na akci. Vlastně to nebylo tak špatný. Konec konců, furt to bylo lepší než tahle votrava.

_ _ _ _           _ _ _ _          _ _ _ _

A pak jsem ho uviděl. Až jsem se lek, kde se tu vzal, ale ujistil mě, že tu chodí už dlouho. Měl kraťasy, pohorky a na zádech krosnu. Bylo vidět, že je utahanej, ale přes to si ke mně se zájmem přised, kouknul na sešit přede mnou a zeptal se:

„Co to je ?“

„Analýza,“ odpověděl jsem, „topologický prostory - pořádně do toho nevidim.“

„Tak to ti nepomůžu,“ povídá. „A baví tě to ?“

„Kdepak,“ odpovídám, „no vlastně ani nevim,“ dodávám.

„To je zvláštní. A co tě baví ?,“ zeptal se dál.

„No, když někdo něco zorganizuje, tak se těším, ale občas je to taky blbý.“

„A když máš volno ? Co doma děláš ?“

Když viděl mé rozpaky nad jeho otázkou, rozjasnila se mu najednou tvář. „Počkej,“ povídá a začal se štrachat v krosně. Vytáh černý oblázek krásně omletý a hladký, na jeho povrchu byly žilky ze světlého materiálu. Zkrátka kámen, který se neokouká do druhého dne.

„Ty jo, ten je skvělej,“ povídám.

„Dám ti ho, ale ty mi dáš ten svůj.“

Zase mě pojaly rozpaky, co tím myslí, ale vzpomněl jsem si na tu jeho otázku 'Co doma děláš ? '.

„Když doma se nic pořádnýho dělat nedá,“ řekl jsem.

„Vidím, žes správně pochopil svůj kámen,“ povídá. „A teď si je vyměníme, jo ?“

„A co s tím mým šutrem budeš dělat, vždyť ho neuneseš ?“

„Nosil jsem už větší,“ odpověděl klidně. „Mám namířeno do hor, tak ho vynesu někam na hřeben.“

„Nerozumím tomu,“ povídám.

Hlavou mi běhá, že to je přece nesmysl takováhle výměna. Vždyť se s tím šutrem sedře. A co z toho bude mít ? Nedělá si ze mě srandu? To určitě ne. Říká to přece tak jasně a přesvědčivě. Stačí říct 'dobrá', vzít z police ten můj balvan a dát mu ho. A dostanu ten oblázek. To je nádhera přece !

Ohlížím se přes rameno do police. Je tam můj šutr. Dám mu ho, říkám si, ale hned mě napadá, že to znamená zvednout se ze své vyhřáté židličky, že to znamená vyprázdnit jednu polici a dát ji někomu, že to znamená změnit něco v pokojíku. V mém pokojíku !

V mé polici ! Můj kámen ! Ano, tíží mě a překáží mi, ale stal se součástí mého pokojíku. Na druhou stranu si připadám jak vězeň v hladomorně, kterému kamarádi spustili dolů lano, ale on se nechce nechat vytáhnout, protože venku je zima a tam dole je teploučko. Krom toho ten černej oblázek je fakt pěknej, stálo by za to mít ho v poličce. Jenom kdyby...

_ _ _ _           _ _ _ _          _ _ _ _

Bylo to pár dní po našem rozhovoru. Uviděl jsem ho, jak šlape s mým šutrem v krosně, v zabahněnejch pohorkách, s rozbitým kolenem, v dešti, s pláštěnkou. Nahoru. Na Golgotu.

 

 

 

Edgar Allan Cody

VŘED

Objevil se znenadání.

Zprvu byl malý, nenápadný, jako pavouček ve stinném koutě. Čekal na svou příležitost. A bylo mu přáno měrou vrchovatou.

Čistota nepatřila mezi dědovy přednosti, a tak stará, zapocená, léta nemytá holeň poskytovala Vředovi netušené možnosti. Své činnosti se ujal s vervou včelích dělnic, které od slunka do slunka pilně létají z květu na květ. Lačně vysával své okolí a neúnavně dráždil nervová vlákna, čímž dědovi dopřál nejednu bezesnou noc. Rostl přímo před očima. Mohutněl stále více a více. Byl nalitý jak pupence stromů v máji.

A pak nadešla jeho velká chvíle. Tenká svrchní blanka se protrhla a on vystřelil těžké kapky hnisu ku hvězdám. Ještě hodnou chvíli poté se řinula hutná kaše hnisu a krve přes jeho okraje jako žhavá láva ze soptícího Vesuvu. Byl zcela vyčerpán, avšak pokračování v dobře načatém díle se ujala jeho přítelkyně Sněť.

A děda?

O dva měsíce později ho zahlédla domovnice o nohu kratšího.

 

 

 

Johann Wolfgang Radek

LINEÁRNÍ ALGEBRA A GEOMETRIE

 

(Výběr z přednášek doc. J.Bečváře)

 

 -        Distributivní zákon je jako zákon skupinového sexu : každý s každým.

 -        Je tedy jeden nevlastní podprostor a ostatní jsou vlastní a ty jsou zajímavější. U žen je tomu naopak: tam je jedna vlastní a ostatní jsou nevlastní a ty jsou pak zajímavější.

 -        Jeden přednášející, když někdo něco neuměl, volal: „Otevřete okno, ať mohu vyskočit!“. Jednou na přednášce opět zvolal: „Otevřte okno, ať mohu vyskočit, otevřte okno!“. Já jsem seděl v poslední lavici a spal jsem. Slyšel jsem pouze druhou část, i vstal jsem a otevřel okno.

 -        Akademik Čech jednou povídal o podmínkách nutných a podmínkách postačujících a o tom, že bychom měli říkat tehdy a jen tehdy, a když skončil, zeptal se jedné studentky: „Když vám váš chlapec řekne `Miluji tě!', bude vám to stačit?“. Studentka odpověděla, že ne. „A co byste ještě požadovala?“, zeptal se a čekal odpověď: „Aby řekl `Miluji tebe a jen tebe'.“ K jeho upřímnému zděšení se mu dostalo odpovědi: „Aby si mě vzal!“ Já to uvádím jako příklad toho, jaký je rozdíl mezi logikou matematickou a logikou ženskou.

 -       Akademik Kořínek jednou přišel za akademikem Jarníkem a ptá se ho: „Vojtěchu, věříš na sny? Já ano. Včera se mi zdálo, že sedím na zasedání presidia akademie věd, a když jsem se probudil, tak to byla pravda!“.

 -       Na ulici leží chlap a nehýbe se. Jde kolem absolventka medicíny a říká si: „Hele, chlap! Ožral se jako prase a teď tu leží. Přejede ho auto, přivezou ho k nám a my s ním budeme mít práci. Čert ho vem!“ O něco později jde kolem absolventka právnické fakulty a říká si: „Hele, chlap! Ožral se jako prase a teď tu leží. Doma má určitě manželku a děti, ta manželka se s ním kvůli tomu pití bude chtít rozvést. Přijdou k nám a my s tím budeme mít práci. Čert ho vem!“ Nakonec přijde absolventka MFF. Vidí ho a říká si: „Hele, chlap! Leží tu. A sám ... Taxi!!!“ Tak to abyste věděli, co vás čeká.

 -        Ono se tvrdí, že všichni absolventi matfyzu skončí v blázinci. Ale když uděláte seriózní statistický výzkum, tak zjistíte, že je tam mnohem víc ekonomů a ochránců životního prostředí.

 -        Jednou jsem takhle šel na fakultu a zastavil mě nějaký člověk a ptá se: „Nevíte, kde je tu MFF?“ Povídám: „Tady, kousek za rohem. Ostatně, můžete jít se mnou, zrovna tam jdu,“ A on mi odpověděl: „Já jsem si to hned myslel“. Dodnes jsem nepřišel na to, jak to na mně poznal.

 -        Baví se dvě studentky matfyzu: „Hele, Blážo, já jsem ti šla včera z koncertu na kolej, a jak jdu tou tmavou ulicí, uprostřed svítila jediná lampa, o tu se opíral chlap, a jak jsem šla kolem, on se ti tak mlsně oblízl, no to si nedovedeš představit,jak jsem utíkala.“ „A dohonilas ho?“

 -        Sedí dva studenti matfyzu v hospodě u piva a jeden povídá druhému: „Hele, Pepo, slyšel jsem, že studiem matematiky prý člověk pomalu blbne.“ Ten druhý se zamyslí a odpoví: „Mně je to jedno. Já mám času dost.“

 -        Jednou jsme byli s přáteli na soustředění a zašli jsme do hospody na večeři. Jak tak koukáme na jídelní lístek, vidíme tam u jednoho jídla napsáno: máslo log. Přemýšlíme, co to může být zač, to logaritmické máslo. Když konečně přišel vrchní objednávat, tak jsme se ho na to zeptali. On se podíval a pak tak pohrdlivě odpověděl: „Máslo, deset gramů!“.

 -        Má-li matematik spočítat stádo ovcí, spočítá nohy a vydělí čtyřmi. Tento postup ovšem selhává, máme-li spočítat stádo býků.

 -        Před dveřmi, kde probíhá zkouška. Všude ticho, nervozita. Každého, kdo vyjde, se ptají: „Jaký to je ; cos dostal?“ Najednou se rozletí dveře, vyjde brunátný student, práskne dveřmi a rázuje si to chodbou. Chvíli nic, pak se opět rozletí dveře, v nich stojí ještě brunátnější profesor a volá: „Vy mně taky!!!“

 -        I jednou se Pánbůh rozhodl, že opět navštíví Zemi. Oblékl se, ustrojil do svátečního a vydal se na cestu. Uviděl člověka, kterak sedí na lavičce a pláče.Pánbůh jde k němu a říká: „Člověče, proč pláčeš? Svěř se mi, já jsem Bůh a mohu ti pomoci.“ Člověk říká: „Panebože, přišla revoluce, vzala mi všechny funkce, nevím, co se mnou bude!“ Pánbůh:“Člověče, nezoufej, setři slzy a začni pracovat. Já ti do začátků pomohu.“ Člověk vstal, setřel slzy a odešel. Pánbůh šel dál, uviděl dalšího člověka, který také seděl na lavičce a plakal. Pánbůh říká: „Člověče, proč pláčeš, svěř se mi, já jsem Bůh a mohu ti pomoci.“ Člověk říká: „Panebože, začal jsem podnikat, o všechno jsem přišel, nevím, co si počnu.“  Pánbůh: „Člověče, setři slzy, začni znovu pracovat, já ti do začátků pomohu!“ Člověk vstal, setřel slzy a Pánbůh šel dál. I šel dál a přišel do místnosti, kde sedělo spousta mladých lidí a všichni plakali. Pánbůh se jich ptá: „Ale přátelé, proč pláčete? Já jsem Bůh, svěřte se mi, mohl bych vám pomoci.“ Jeden z nich říká: „Panebože, jsme studenti prvního ročníku MFF UK, a pláčeme, protože nás čekají zkoušky z matematické analýzy, temna, programování, lineární algebry a jiných předmětů!“ I Pánbůh usedl a plakal s nimi.

 -        Lineární formy, jak mi pánové jistě dají zapravdu, jsou z estetického hlediska ty nejméně zajímavé.

 -        Současný mechanismus trhu: trhni co můžeš, jinak si trhni nohou!

 -        Babička přechází šikmo přes křižovatku. Policajt na ni volá: „Babičko,po přechodu by to nešlo?“ Babička: „I šlo panáčku, i šlo, ale chuť už není!“

 -        Říká se : Vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá.

 -        Proč je komplexní hodnocení komplexní? No to je jednoduché. Protože má reálnou a imaginární složku.

 -        Co je to relativita? 1 vlas v polévce je relativně mnoho, 1 vlas na hlavě je relativně málo.

 -        Je jaro, všude všechno pučí a nalejvá se, jenom nám nikdo nic nepučí a nenaleje.

 -        Onehdy byl student zkoušen, moc toho neuměl a zkoušející ho už chtěl vyhodit. Ale student stále žádal o otázku. I profesor tedy řekl: „Dám vám tedy ještě jednu otázku. Vezměte si křídu a namalujte na tabuli přímku.“ Student tak učinil. Když byl na konci tabule, tak se zarazil. Profesor řekl: „To přece není přímka, vždyť je konečná! Pokračujte.“ Student tedy pokračoval dál po zdi, až došel do rohu. Tam se opět zarazil. „Pokračujte“, řekl opět profesor. Student to tedy zalomil a zarazil se opět u dveří. „Pokračujte“, řekl opět profesor. I student vyšel z místnosti a stále maloval křídou po zdi. Asi za hodinu se ozvalo zaťukání a do místnosti vešel student se slovy: „Tak já se vracím z druhé strany!“ Nutno podotknouti, že student zkoušku dostal!

 -        Stalo se jednou v budově Ke Karlovu. Jeden student si odskočil na WC. Najednou uslyšel, jak na toaletu vešel někdo další. A usadil se v kabince vedle dotyčného studenta. Vzhledem k tomu, že mluvil nahlas, poznal student, že to není nikdo jiný než akademik Kořínek. Vykonal tedy urychleně svou potřebu a zatáhl za šňůru, aby spláchl záchod a mohl v tichosti odejít. V okamžiku, kdy zatáhl za šňůru, s hrůzou zjistil, že jakýsi vtipálek prohodil šňůry od záchodu a on tedy spláchl ve vedlejší kabince. O správnosti jeho úvahy ho vyrušil řev akademika Kořínka z vedlejší kabinky. Student neváhal a dal se na útěk nejen z toalety, nýbrž i z fakulty.

 -        Bečvář: „Loučím se s vámi s přáním, ať všechny zkoušky uděláte lépe, než je nakonec uděláte!“

 

 

 

Edgar Allan Cody + Poblius Ovínius Lahváč + Francesco Frantrarca

Sršeň v uchu

 

Ležel ospale na louce. Přibližujícímu se bzučení nevěnoval pozornost. Sršně ucítil až v okamžiku, kdy onen zkoumal jeho ušní boltec. V úleku se ohnal rukou, a tím si zarazil sršně hlouběji do ucha.

Polekaný sršeň bodl. Ušní vstup do zvukovodu otekl a sršeň náhle seznal, že cesta zpět je čím dál užší. Lezl dále. Klestil si cestu kovadlinkou, hlemýžděm a mocnými kusadly prokousal bubínek. Ten na louce vykřikl, vztyčil se a snažil se vyklepat cizí tělísko z ucha. Sršeň se ještě zuřivěji snažil dostat ven. Kousal hlava nehlava. Mozek mu zachutnal.

Ležel na louce.Vzdalujícímu se bzučení už nemohl věnovat pozornost.

 

 

 

Jan Matouš Rotschield + Francesco Frantrarca

Lassie Comes Back To King Lear

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

 

I.    How can I go forward,                                     II.   How can I hear,

      when I have no legs.                                               when I have no ear.

      I studied at Harward                                               I feel the end near

      and I like to much eggs.                                          and I am King Lear.

 

III. How can I go shopping,                                    IV. How can I go to snack,

      when I have no Boeing.                                           when I have no leg.

      You are eating pudding,                                          The dog comes back.

      and I am doing leasing.

 

V. How can I go sleep,                                          VI. I had no food,

      when I have no feet.                                                the dog was good.

      The dog is meat.

 

 

 

Poblius OvíniusLahváč + Leonardo daMadman + + Edgar Allan Cody + Francesco Frantrarca

Balada pod parou (viz obr.III)

 

Byl krásný letní den a kocour si řekl: „Tu ohradu mám zapár.“ Pes se na to díval a Alenka se divila a František měl fůru keců.

František řekl: „A to by eště nebylo tak nejhorší.“ Kocour se lekl, vyskočil na strom a odskákal po větvích.

Mezitím v nedalekém zahuleném pajzlu Kulhavej Fred přešel až k lokálu a vobjednal si dvě zelený. V hlavě se mu začal rodit nápad. Co kdybych toho kocoura skolil? A toho psa taky. A toho Františka taky. A tu Alenku taky. A tak se do toho dal.

Krev stříkala proudem, střeva lítaly a druhý den byla v hospodě zabíjačka. A tak se tak nějak smíchalo. František si kousl do jitrnice a hlasitě pochvalně mlaskal.

Ale hostinský byl naštvaný, protože potěch jatkách museli vymalovat celou chodbu, kudy Alenka utíkala. Tak se stalo, že hostinský Freda n azabíjačku nepozval. Ale Kulhavej Fred měl teplou krev k smrti rád. Zašel do konkurenčního podniku, svou krev obarvil pěkně na zeleno a vyrazil.

V hospodě už seděl Lahváč, Grůša a Cody se sekáčkem v ruce. Fred lačně nasál nozdrami vzduch a chytl se za ucho. Celou dobu se Cody se zájmem na to ucho díval a pod vousy si pomlaskával. Také Fredyho nozdry ho přitahovaly jakousi nadpřirozenou silou.

Ale protože tehdá byl Cody ještě slušně vychovaný chlapec, slušně Freda o jeho ucho požádal. Starej kulháč neodolal kouzelnému slůvku „prosím“, vzal sekeru a utnul si ucho i s kusem lebky. Padl k zemi mrtev. Cody se pousmál a řekl: „Jó, Fred byl přece jenom malý ucho.“

Odkopl chrupavku k výčepu, kde se jí zhostil hostinského bernardýn se soudkem na krku. Ale chrupavka mu v krku zaskočila a on se na místě zadávil. Naši tři přátelé (Grůša, Lahváč, Cody) se vrhli na opuštěný soudek a s nadšením jej vypili. V soudku byl však methanol a tak naši přátelé, až na Grůšu, oslepli.

Grůša rovnou zemřel. Ono to ale není tak jednoduchý zemřít na otravu methanolem. Než proboural kadibudku a spadl do žumpy, stačil Lahváč, který pil jen o něco méně než Grůša, vybílit hospodu a zlomit Codymu nohu v krčku. Nato i Lahváč exnul a Cody vykrvácel.

Vtom se malý Romča probudil. Tělo měl spocené po zlém snu. Avšak skutečnost předčila i tento sen. U Romčů došlo k hádce a vožralej fotr podpáli barák. Romčův pokoj olizovaly první jazyky ohně.

 

 

 

Edgar Allan Cody

Pivní báseň pod parou

 

 Sotva první rty mi smočí,

 hospodský už druhý točí.

 Třetí hasí velkou žízeň,

 čtvrté u mě najde přízeň.

 Páté pivo dodá náladu,

 šestým nezůstanu pozadu.

 Sedmý pivo rumem říznu,

 po osmym se tvrdě líznu.

 Deváté už není boží.

 Desáté mě pod stůl složí.

 

 

 

Edgar Allan Cody + Francesco Frantrarca + Poblius Ovinius Lahváč

TEST INTELIGENCE:

 

1.Cukrovkou trpí:                                                               4.Bedřich Smetana napsal:

a) cukrouš                                                                          a) Brundibáři v Čechách

b) Cukrák                                                                          b) Prodaná nevěstka

c) cukrář                                                                            c) Má slast

d) cukrovkář                                                                      d) Náplast

e) diabetik

 

2.Nový český film se jmenuje:                                             5.Kočky by kupovaly:

a) Krvavý román                                                                a) mačky

b) Krvavý Roman                                                               b) Whiskas

                                                                                          c) Whisky

                                                                                          d) pivo

 

3.Nejlepší western je:

a) Pivovarský Joe

b) Tenkrát na záchodě

c) Sedm smutečních

d) 999,95 $ za Černou smrt                                     Správné odpovědi:

e) Vinnetou-poslední výtěr                                                  1b,2c,3beac,5kdoví

 

 

 

Raymond Borowik

V parku

 

První den - náhodně v parku

 

Běloučká sukýnka je celá od krve,

děvčátko, neplakej, bylo to poprvé.

 

Druhý den - opět náhodně v parku?

 

Stehýnka od sebe ,jinak to nebude,

děvčátko, zavzdychej, už je to podruhé.

 

Třetí den - doma u oběda

 

Polévka na stole,děvčátko, co je ti?

Maminko, těším se, bude to potřetí.

 

 

 

Sally a kolektiv

PORODNA :

EROTROMAN PÁTRÁ, HLADÍ, DEFLORUJE.

 

* Trápí mě malá prsa. Co mám dělat? (Katka, Hanka, Dáša, Petra, Wobla - Praha)

- Nechte na hlavě!

 

* Trápí mě prsa. Co s nimi? (Klára, Kristýna, Jana, Cechle, Bohdana, Kubus - Praha)

- Zkuste kraul.

 

* Mám problémy s penisem. Mám sice tvrdé, ale často se netrefím, podání, dobře mi to řeže, špatně tluče. Ale ta koncovka! (Radek - Praha)

- Přitvrď výplet.

 

* Mám často vlka. (Dudek - Králíky)

- Zkus i jiná zvířata.

 

* Včera jsem jela přeplněnou tramvají. Mohu dostat AIDS? (Cechle - Praha)

- Můžeš.

 

* Můj chlapec si mne nevšímá. A to jsem mu již podle vaší rady 3x nastavil nohu a 2x ho laškovně poplácal po zadečku. (Radkáček - Praha)

- Zkus změnit parfém.

 

* Můj přítel si v mé přítomnosti stále vyjídá šušně z nosu. Co mám dělat? (Alena - Holubov)

- Dělej mu často holubí polévku s nudlemi.

 

* Po onanování mi vždy stoupne teplota.Co mám dělat? (Jirka - Řitka)

- Pokud nechceš přestat onanovat, teploměr zahoď.

 

* V dětství jsem si do pochvy strkala panenku Barbie. Jsem ještě panna? (Blanka - Pičín)

- Pokud sis tam strkala i přítele Kena, tak ne !

 

* Můj organsmus je stále slabší a slabší. Co mám dělat? (Pepík - Josefov)

- Můj taky,chlapče.

 

 

 

Petronella Zimmel Frei + Franz Kavče

SEXUÁLNÍ BALADA

 

Plácají botky pláci plác,

to matematik kluše

a my tu máme práci prác,

aby dál klusal vzrušen.

 

Neb jejich mužství zůstává skryto.

Jejich vědomí jim říkalo:

Pyj do polopita, jez do polosyta

a to už jim teď zůstalo.

 

Extáze jim sice není cizí,

k vrcholu dovede je jen derivace,

když dívka blíží se vzrušení zmizí,

v úvahu nepřichází kopulace.

 

 

 

I.P.Pavlov KORA + Jan Matouš Rotschield + Francesco Frantrarca

Apokryf o Přemyslu Oráči a jeho věrné Kazi

V knížectví českém, za vlády knížete Bivoje, přezdívaného Bivoj, žil chudý Myslivec a ten měl tři hrady. Dva mu vypálili Hunové a třetí mu snědl Kamenožrout. Zbyl mu už jen ten čtvrtý a předposlední, který mu snědl Zub času.

Aby nekazil pověst svého tisíciletého rodu Myslivců z Přemyslova, a protože mu to zapalovalo, změnil si jméno na Křesomysl. Pověst praví, že dál přesmyčkou, výpustkou, vsuvkou, obměnkou, ráčkem a paroháčkem, změnil své jméno na Oráč zvaný Přemysl.

Poté si uvědomil, že nemá kde orat, a proto vypálil okolní lesy včetně svého roubeného hradu.A tím vypálil Hunům rybník, neboť je předběhl o několik minut.

Na spáleništi započal s oráním. V tom se objevili Libušini poslové. Všechno šlo jak na drátkách. Přemysl se stal knížetem poté, co Bivoj zahynul v lítém souboji s Kazi. Dál už tuto pověst znáte. Zaznamenali nám ji očitý svědek Kosmas a Alois Jirásek.

Co nám ale již nezaznamenali je smutný konec Přemysla a Libuše. Ale o tom více mezi inzeráty.

 

 

 

Edgar Allan Cody + Poblius Ovínius Lahváč + Francesco Frantrarca

Mikropovídka o mikrovlnné troubě

Měl právě šedesátiny. Oslava narozenin se stala větší akcí, neboť byl prvním člověkem, který se dožil tak vysokého věku s umělým srdcem. Přišli všichni přátelé,novináři i starosta. Dostal spoustu darů, ale největší radost měl z mikrovlnné trouby. Na zkoušku zasunul zástrčku do zdi, sedl si před ní a z dětinskou radostí ji zapnul. Tak se stalo, že elektromagnetické vlny vyřadily z činnosti švýcarský strojek.

 

 

 

Franz Kavče + Francesco Frantrarca

Tajemství zvěrokruhu

( aneb rozhovor mezi vodnářem a nevodnářem )

 

Vodnář, to je velkej..... Jo! Bez vodnáře ani..... Jó, když je někdo vodnář, to už musí žít i bez..... Ale někdy to vodnář vezme krz.....No jo, vodnáři nejsou někdy špatný.....Některý maj sice málo vody, ale jiný..... To taky, ale když se to vezme kolem a kolem, tak to vyjde nastejno, jako kdyby člověk, kterej neni vodnář..... A to nepočítám vodnáře, který si sypou ten popel a popel na hlavu a potom místo aby byli vodnářema, dělaj..... To sou vopravdu ztracený lidi, to já kdybych byla vodnář, to by všichni viděli, ale vono ne a ne a co já chudák zmůžu, jednou člověk neni vodnář a může si..... Jo, jo, chce mravenčí práci a léta odříkání, než se člověk vyšvihne na vodnáře, ale když už, tak to stojí za..... Taky bych to jednou chtěla dotáhnout na vodnáře, ale víš,jak to chodí, člověk si odříká a stejně je to na..... Ale ty malý vodnářata za to stojej. To člověk i zapomene, že nemůže.....To s tebou teda nesouhlasim, já pořád vidim ten velkej rozdíl mezi malejma vodnářatama a velkým vodnářem, každej podle..... sebe. Asi jo, marná sláva, vodnář bez vodnářky je jako zrnko písku v hromadě štěrku. A takovej štěrk, to je to, bez čeho.....Asi máš pravdu, ty vodnáři by si za svou.....  měli nechat platit, je to holt jako vodnář mezi nevodnáři a my ostatní si můžem.....Nezatracujme však nevodnáře, narodili se do vodnářího světa, ale taky mají právo na..... Nás neurazíte, stejně jsme všichni schopní jen na.....

 

Tajná rada vodnářů : Odhlasováno prostou většinou

C B D

 

Takový pejsci, to jsou nejsladší mazlíčci, řekla stará dáma a párátkem si vytáhla zbytek zadního stehýnka ze škvíry mezi špičákem a 1. stoličkou.

 

Byl to dobrej druh,

lepší snad než pstruh;

budu vařit jezevčíka,

má stará má málo mlíka.

Chudák pejsánek malej, ten je .....

 

 

 

Edgar Allan Cody + Aleš Krišot Hrouda

ROZHLASOVÁ POVÍDKA: ... a ještě Hrouda

 

Minutu pozvonění přichází Aleš do třídy, usedá za katedru a loví propisku. Listuje třídní knihou a po chvíli ji otevře.

„Tak nepřítomen je Matoušek .....Hudeček je tady, Plháček je tady.. Kopfstein je přítomen, jó ...tohleto je Milsimerová, nebo kdo to je? ... néé, Hlaváček.“

Zavírá třídní knihu a počíná nervózně listovat v notýsku. Náhle vzhlédne. „Co potřebuješ Cechlová?“

H.C:         „Pane profesore, já tady mám pro vás ten seznam lidí, co by chtěli jet na ten chmel tu příští sobotu a neděli.“

Aleš:        „No dobře, seznam můžete mít, ale ... tak ho nechte u sebe, nó.“

H.C:         „No tak jako jestli to vůbec bude.“

Aleš:        „Ale jó, nebojte se, něco bude, nó ...tak ho dáte ke mně ten seznam, abyste byla trošku jako klidnější, no.“

Jedle:       „Já bych chtěla vědět, jestli je nějak určenej počet lidí, který na ten chmel pojedou.“

Aleš:        „Prosim vás, to nemůžete. Zatim nic takovýho nepořádejte .. nedělejte reklamu .. jó, Pavlu, Pavlu bych bral.“

James:     „Tak to ste jedinej, pane profesore.“

Aleš:      „To sem čekal, že odborář se ozve... to už víme, co si udělal Kláře ..ovšem vydělala si nato, viď, Klára ..čtrnáct korun.“

James:     „Sedm jenom.“

Aleš:        „Jó, měli ste holt vsadit víc .. (ke Kláře) musíš víc řvát .... copak je?“

Štěpán:    „Já bych se chtěl omluvit, já tady mám teďka toho Holanďana.“

Aleš:        „No to se neomlouvej.“

Štěpán:    „Já s nim musim bejt

Aleš:      „Nemusíš. Neříkej mi, žes nim ty sou daleko samostatný a skromný Holanďani a šetrný hlavně, neboli tomu vysvětli, že jsi na tom finančně závislý, že áno a to mu vůbec, to vůbec nemá cenu se vomlouvat. To maj hlavně rodiče starosti, protože ty se mu musej starat vo jídlo, že jo .. hele, neříkej mi, že s nim chodíš imrvére všude.“

Štěpán:    „No samozřejmě.“

Aleš:        „Teď si například tady, tak có.“

Štěpán:    „Prostě voni vodjeli, ale hned po škole zase .....“

Aleš:      „Hned po škole, nó. Jen ať se vesele snaží, aby byl samostatnej, aspoň příde do styku s Rómama, že áno, a s dalšíma.“

S dobrou náladou se probírá notýskem a hledá nějakou známou firmu. Zastavuje se u písmene H.

„Co je to zdraví? Jak vzniká nemoc? Pan Hudeček.“

Hudec, pro změnu nepřezut, ospale míří k tabuli.

„Hudečku,di se přezout, prosim tě..di se přezout ... nemůžeš, viď, nemůžeš.. nó, to je blbý, viď.. čoveče, kde si, komu si ukrad ty pantofle tenkrát, který si mi tady předváděl, to by mě zajímalo ...... Ty patříš do Evropy už, tys tam měl bejt dávno.. vopravdu, protože ty tu kázeň jako samozřejmost, ty se toho nedožiješ, Hudečku. To ti já prorokuju - ty se toho nedožiješ. A všude na západě kázeň je samozřejmost. To se nikdo vo tom nebaví vůbec. To už je v nich, to maji gény. Ale co ty máš za gény...ty kde můžeš, tak to prostě podrazíš, eště se tomu poťouchle směješ a jednomu si ukrad pantofle a tys mi je tady předved jako maketu. To ani nebyly pantofle možná. To byla maketa... Já tito srovnám. Já ti to zařadim do známky, protože ty si neuvědomuješ, co jeto takzvaná hygiena prostředí. To tady bylo vykládaný, čoeče. A co sou to patogenní bakterie. Von to neví vůbec.To zařadim určitě.... Takhle votrlýho žáka sem tu eště neviděl. A je to určitým znakem vytrvalosti toho žáka, skutečně, to je vytrvalý žák, že to je vzor vytrvalosti .... Tak Hudečku, můžete mi sdělit, jak vzniká nemoc? ... Hruška.“

Grůša odpovídá správně.

Aleš:      „Čoveče, vy to neznáte. Vy nevíte, jak vzniká nemoc. To sou věci, který, heleďte, ten Hruška, von studuje vopravdu ten chlapec soustavně ale denně ... Tak pokračujte.“

Hudec si přece jen na něco vzpomene, ale po chvíli je přerušen Alešem: „Hele, Jedličková, už toho mám dost, fakt. To tvoje chechtání se tam s tou Milsimerovou pořád dokola ... jestli máte ňákej dispečink tady, jó, na vodpoledne, tak to si nechte až po hodině ...to vypadá, že nevíte, kam byste jenom skočily, to je zoufalý..nejsem dispečer .... Nó, Hudečku, budete se muset víc snažit.To se musí studovat, nó. Jinak to nejde. Dnes je to ještě chvalitebně. Tady máte sešitek.“

Znovu se Aleš noří do notýsku a vymýšlí novou otázku: „Kdo byl zakladatelem epidemiologie? Pan Bořkovec.“

Bořka se flegmaticky courá k tabuli.

Aleš:      „Nemáš sešit? Mám tady tři S. To je k nakopnutí do holeně, to se na mě nezlob. Tys mi ještě nepředložil sešit. To ti zakalkuluju. Takže začínáš pětkou. Tak dál ... Nevíte, kdo byl zakladatelem epidemiologie?.. Badatel, který vlastně položil takové ty základy pro využití poznatků o epidemiích .... Dáša Plundrová .. prosim? .. Pullmann ... Přeslechl otázku. Kořínek..Karakolev.. to je zajímavé, prosim vás, to je opravdu pozoruhodné.. Švábe

Dudek:    „Byl to Koch.“

Aleš:        „Celou větou. C'to Byl to Koch.Co je to za větu ‘Byl to Koch‘.“

Dudek:    „Byl to německý biolog

Aleš:        „Jaký Byl to německý biolog. Já se tě ptal, kdo byl zakladatelem epidemiologie, tak na to odpovězte.“

Dudek:    „No byl to

Aleš:        „Nééé. Ty seš tvrdej jako Hudeček, čoveče .. prosim.“

Dudek:    „Zakladatelem epidemiologie byl Robert Koch.“

Aleš:        „To je vynikající, ano. (k Bořkovi) Opakujte to.“

Bořka:     „Zakladatelem epidemiologie byl Robert Koch.“

Aleš:        „Německý lékař Robert Koch..... A co se stane člověku, který je delší dobu vystaven chladu?“

Bořka zarytě mlčí, zato ze třídy se ozve: „Zmrzne!“

Aleš:        „Kdo to řek?“

Cody si řekl, že by se jednou mohl přiznat, aby viděl, co se stane a odvážně zvedl ruku. Překvapený Aleš se zmohl jen na: „Kopfsteine.... ty frajírku ...vono tě to přejde.“ Poté se otočil k Bořkovi: „Nevíte? ... No, to dojde ke svalovému tonusu a pokud ani ten nepomůže, tak nastane to, co říkal Kopfstein.“

Další zkoušení Bořky probíhá celkem v klidu.

Aleš:      „Nó, dneska si píšu dobře.A pořiď si sešit, protože jinak příde inspekce, vyhoděj mě a já budu čumět jako vrána támhle za rohem s koštětem a budu říkat - sem byl učitel a von neměl sešitek, nó.“

Znovu Aleš listuje notýskem a v duchu vymýšlí záludnou otázku: „Jakou souvislost má ultrafialové záření a vnitřní skelet? Slečna Jedličková“. Jedle se s nepříliš radostným výrazem ve tváři ocitá před Alešem.

Aleš:        „Má to ňákou souvislost? .. Petra .. Dáša ... Ticho bude!“

Jedle:       „My sme si to neuváděli.“

Aleš:        „Cožé? Já ti dám, že sme si to neuváděli. Sme si to neuváděli ... Hudeček.“

Hudec:     „No asi má, no.“

Aleš:      „Já si píšu, asi má. Hele, Hudečku,ty si zahráváš s vohněm .. ty si, Hudečku, velice zahráváš s ohněm, to je drzá odpověď. Ty si to neuvědomuješ, to je drzost ... já se neptám na to, jestli ty mi řekneš Asi má .. to je informace, která je, to je blábol, to je šum .. to je dezinformace..... Khineová .. Jak se projevuje vliv UV záření na tvoření skeletu vnitřního? .. Tak, Marceli, poraď jim.“

Marcel:   „Nó, vlivem UV záření se vytváří vitamín D.“

Aleš:        „A vitamín D má jaký význam?“

Jedle:       „Ovlivňuje tvorbu toho skeletu.“

Aleš:      „Ano, ale v jakém smyslu?.. Obluk .. No pokračujte .. no, neví, nó, neví. No to nebudou jedničky, chlapci, zadarmo, to nebude nic tady. To nepude, hoši, to budete muset tvrdě při- , to budete muset tvrďé, tvrďé hezky přidat, hoši, to nejde .. Kopfstein .. Karakolev.“

Kolík vychrlí správnou odpověď.

Aleš klade další otázku: „Víte, kde je epifýza? Kde to je u toho živočicha? Co je to vlastně za část těla?“

Jedle:       „Je to část mozku.“

Aleš:        „Ano, a to kterého mozku? .. Khineová, napovězte..Moulisová .. Marcel.“

Marcel:   „Je to podvěsek mozkový.“

Aleš:      „Neňýýý. To je hypofýza. No to je teda,Marceli, to si se nám vodhalil, hele,to se na mě nezlob, ale to nebude jedna. To nemůžeme ti dát .. Cechlová.“

Cechle:    „Epifýza je součást předního mozku.“

Aleš:      „Jó, to víš, že jo. Hehe. To u Cechlů možná, ale jinak ne.. to teda né. Hruška .. Ty seš dneska veselej, viď, Hruško ... Hruško? .. Hele, Hruško, uděláš si referát. Piš si rychle. Na stránku to bude popsáno pěkně: Biorytmy denní biorytmy živočichů ve vztahu k epifýze neboli nadvěsku mozkovému, jenž je součástí mezimozku mozku obratlovců..mezimozku mozkůůů obratlovců .. Aby si se nesmál, Hruško, protože ty mi připadáš, že jako ..ty si měl tendence trošku si z toho dělat legraci.“

Ani Jedle nezůstala u tabule věčně, a tak se Aleš dostává k výkladu. Študentíci se při něm dovídají například takové věci, že:

- „Jeden občan Somálska, to je spočítáno mezinárodní organizací UNESCO ..jeden občan takhle ..třicet dva Somálců dostane denně, to si poznamenejte.. do svého těla... tolik bílkovin, co jeden Evropan.“

nebo, že:

- „Motokov spotřebuje spoustu elektřiny, v zimě tam musej chladit a v létě topit.“

nebo, že:

- „Ty nejsi sám, Pullmanne, ty máš odpovědnost za svoje mikroorganismy.“

nebo, že:

- „Když spadneš z pátýho patra dolů, taky nebudeš skákat a nebudeš vykřikovat ojojoj. Budeš mechanicky poškozenej.“

nebo, že:

- „Cimburek je perfektní homozygot recesivní.“

kdežto:

- „Románek je king.“

a že:

- „Studium, Kopfsteine, to není procházka růžovým sadem, to je plazení slizským sklepem a teprve na konci se mihotá světélko vědění.“

Čas utekl jako voda a ozývá se zvonek.

Aleš:        „Zvoní? To je teda pěkný zvěrstvo! Tak si seberte zbytky v lavicích, dejte lavice nahoru a řaďte se u dveří.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.strana :

 

I.    Navrhovatel byl v letech 1988-1992 studentem gymnázia Korunní (dříve GWP) a též členem redakce občasníku TNT.

      Důkaz: svědeckými výpověďmi  1:spolužáků navrhovatele,

                                                         2: redaktorů občasníku TNT.

 

II.   Koncem školního roku 1991-1992 se navrhovateli dostalo do rukou 10.číslo občasníku TNT. Na straně č.2 v článku nazvaném „Slovo ke čtenáři...“ se na 12.řádku dočetl mimo jiné: „...snižujeme náklad z dosavadních 17 na 16 výtisků (Radek nedostane).“ Tento výrok považuji za zjevnou diskriminaci a poškozování cizích práv. Již samotný úvod k článku- „Ty svině čtenářská!“- dává podnět pro žalobu dle §206, dále pro urážku na cti, nactiutrhání a za snižování osobní důstojnosti. Na článek odpovídám slovy: „Vy svině redaktorské!“

      Důkaz: občasník TNT č.10,strana 2.

 

III. K článku na straně 4 pod názvem „Jatka v Lucerně“ navrhovatel místopřísežně prohlašuje, že zásah černých šerifů nebyl iniciován z důvodu přílišné ctižádosti, ale kvůli tomu, že mu tráva nabídnuta nebyla.

      Proto žaluji:    1.redaktory kor, mat, srf dle §199, §200, §206, §209,

                        2. Konopníky (OndřejK., KláraH.) pro naplnění skutkové podstaty §187, §188 a především §207 o neposkytnutí pomoci, neboť trávu jsem si nakonec musel opatřit sám.

      Důkaz: občasník TNT č.10,strana 4.

 

IV. Rovněž odmítám osočení o zbabělém útěku mé osoby. Jak známo, jeden člověk většinu netvoří. A protože nerad bonzuji, jen bych jemně připomenul, že mezi ‘většinou‘ byla většina redaktorů tohoto zprofanovaného oplátku, jehož jméno se štítím vyslovit. Taktéž obvinění, že jsem vydatně pomáhal diktovat adresu třídní profesorky Mydlarčíkové považuji za nechutný pokus očistit z podezření jednoho z redaktorů – guag - na úkor mé osoby, ale já o Codym vím svý!

      Důkaz: občasník TNT č.10,strana 4.

 

V.  Na straně č.5 v článku nazvaném „Naše vizitky“ se vyskytuje výrok: „Radek je mrkev, Řeza je...“ No toto už je nechutné a zjevné vyhrožování, což lze podle §179 posuzovat jako obecné ohrožení. Autora tohoto výroku asi nelze zjistit, navíc nechci nikoho křivě obvinit (§206-pomluva, kde je sazba až 2 roky), ale Bugo ví, vo kom de řeč!

      Důkaz:   1. občasník TNT č.10,strana 5,

               2. lavice v první řadě uprostřed v učebně č.110 v 1. patře v budově bývalého gymnázia Korunní (lavice tam byla ještě začátkem května roku 1992).

 

            Protože odpůrce není ochoten zveřejnit omluvu, žádá navrhovatel obvodní soud pro Prahu 9 o vydání tohoto rozsudku:

            Odpůrce je povinen zveřejnit v nejbližším čísle občasníku TNT omluvu, a to ve formě věty: „Sorry, kámo!“ , dále jako odškodnění vzniklé újmy zaplatit částku:

365 * 4 + 1 * 130 : 29,36 * 1,23 + 120 = 8 076,88 USD ve prospěch navrhovatele. V částce je zahrnuta DPH i náklady na řízení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

 

            V Praze dne 22.září 1993 /rad/

 

 

 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Jan Matouš Rotschield + Edgar Allan Cody + Francesco Frantrarca

STANOVISKO REDAKCE K ŽALOBĚ p.ŘEZANKY

 

I.       Navrhovatel především nemohl být redaktorem TNT v letech 1988 až1992, jak uvádí, neboť TNT začalo vycházet teprve roku 1990. Toto už ukazuje o jakou argumentaci se navrhovatel opírá a to dohromady zpochybňuje celý bod jedna. Dále si kupodivu ani jeden ze zmíněných studentů na pana Řezanku nevzpomíná.

 

II.      I zde musíme vyslovit jistou pochybnost, poněvadž z textu vyplývá, že se k navrhovateli nemohl dostat ani jeden výtisk, protože byl snížen náklad. Jestli si navrhovatel obstaral výtisk jinou cestou, potom tento čin prohlašujeme za nezákonný. Zároveň žalujeme navrhovatele pro urážku na cti, a protože neznáme autobus č. 206 ani 187 a už vůbec 207, nemůžeme se řídit jejich jízdním řádem. Navíc jezdí jistě na znamení. Na vysvětlenou dodáváme, že oslovení „Ty svině čtenářská“ bylo míněno metaforicky a vyjadřovalo blahobyt naší čtenářské obce (mají se jako prasata ve strouhance).

 

III.    I ve třetím bodu jsou sporná fakta : předně článek Jatka v Lucerně vyšel v TNT č.5. Jde zřejmě o úmyslné matení pojmů, zvláště v případě páně Řezankově.

 

IV.    Milý Radku! Nemůžeme nevidět tvou snahu objasnit záhadné okolnosti zásahu černých šerifů, bohužel, míříš špatným směrem. Jistě nám dáš za pravdu, že v množině jednoho z nás tvoří tento člověk většinu. A jestli nevěříš, tak vrať index.

 

V.     I toto obvinění je vykonstruované a založené na nepravdivých skutečnostech, jež hrubě zkreslují a mají za účel očernit dobré jméno našeho plátku. Kdyby navrhovatel pozorněji četl, seznal by, že výrok Radek je mrkev zní ve skutečnosti Radek je nrkev. A co to je nrkev , se Radku radši ani neptej.

 

Důkaz: Kdyby byl Radek mrkev, nemohl by studovat. Navíc lavice - důkaz byla skartována při chemickém pokusu prof. Lesné.

 

         Na závěr vyhovíme dětinskému požadavku navrhovatele alespoň zčásti: „Sorry, kámo, ale tobě se omlouvat nebudeme!“

         Dále navrhujeme přezkoumat psychický stav navrhovatele Řezanky (řečeného nrkev).

V hospodě dne 29.září 1993

 

 

 

B. Henry

VYBRANÉ SPISY

Dekadentní básník a myslitel B.Henry se narodil jednoho krásného dne roku 1983 jako nevlastní vnuk čtvrté ženy třetího švagra z druhého kolena světově známého a proslulého spisovatele O’Henryho. Od samého početí byl typickým příkladem geniálního dítěte. Již ve věku jednoho roku emigroval z Velké Británie do Československa, kde od roku 1987 studoval každý pátek dopoledne Večerní universitu marasmu-leninismu. Studia však nedokončil. Během těchto let se intenzivně věnoval poezii, ve které se silně obrážejí poznatky nabité studiem této vysoké školy (do něj). Své dílo připravil k vydání sám i s datem 1989. Vyšlo v knihtiskárně CONSUL v Praze v počtu jeden výtisk pod názvem Sebrané spisy i s autorem; v poznámce vydavatele se uvádí, že „autor i jeho kniha jsou tč. ve vazbě“.

 

 

VÝSLEDEK VĚDECKÉHO ZKOUMÁNÍ

 

Ponořil jsem se dnes do lihu

a zadal své staré kobyle

sestrojit perpetuum mobile.

 

Vydala ze sebe koblihu!

 

 

REÁLNÁ BÁSEŇ                                                                3!

 

Zlákala ho věda.                                                        Nemám rád faktoriály

Vystudoval.                                                               nemám faktoriály rád

Běda!                                                                        rád nemám faktoriály

Z reality vyděsil se.                                                    rád faktoriály nemám

Nevydržel.                                                                 faktoriály nemám rád

Oběsil se.                                                                  faktoriály rád nemám

Na výplatní pásce.

 

 

ALGEBROGRAM                                                 POD PTAČÍM HNÍZDEM

 

      PL

      PL

      PL

─────

TRIPL

                                                                                               Guáno

 

 

PARADOXY:

 

Paradox soudce

Když má stání, tak nemá stání.

 

Paradox líného veslaře

Když není vesel, je vesel.

 

Paradox nosiče

Když to neodnese, tak to odnese.

 

Paradox zemědělce

Když to nepohnojí, tak to pohnojí.

 

Paradox brankáře

Když to neschytá, tak to schytá.

 

Paradox okurky nakládačky

Když nezbude na ocet, tak zbude na ocet[1].

 

Paradox výčepního

Když nenarazí, tak narazí.

 

Paradox hospody

Když je vybílená, tak není vybílená.

 

Paradox nervózního milovníka

Když může, tak nemůže.

 

Paradox vášnivé ženy

Když s muži spí, tak s nimi nespí.

 

 

 

Francesco Frantrarca

Trapák Johny

 

Jelikož se Johny minulý den ubytoval v prvotřídním hotelu, tak ho ani nepřekvapilo, když se ráno probudil po decentním zaklepání na dveře apartmánu. Zatímco se klepání opakovalo, přemítal, co mu kdo asi chce. Zaplatil přece předem a zapsal se pod falešným jménem, tak co mu k čertu někdo chce. Po třetím zaklepání se nakonec vykulil z peřin, došel až ke dveřím, rázně je otevřel a zahlaholil: „Kolik čertů vás sem přineslo, vy zrůdo. To se dělá,takhle bouchat, že dveře div nevylomíte z pantů? Člověče, vzpamatujte se, chováte se jako gorila!“

Hned potom rychle přirazil dveře, protože se mu zdálo, že ten odporný chlapík za dveřmi strká nohu mezi dveře a práh. Z chodby se ozvalo zaúpění a potom krátké ticho přerušované šouravými zvuky. Johny si pomyslel, že ho snad poslal pryč dost důrazně a spěchal zpátky do hajan.

Z krátkého spánku ho vyrušilo opětovné poněkud odhodlanější zaklepání. Johny se vymrštil jako pružina, doběhl ke dveřím, vzal za kliku a překvapeně zvolal:  „Ach ne, to jste zase vy, a tentokrát na invalidním vozíku. Vy asi opravdu nevíte, kdy přestat. Nejste klaun? Hotelový klaun. Klaun, který se snaží pobavit hosty svým šibeničním humorem? A kde máte nos. Každý klaun přece nosí nos. Proč nepadáte na zadek, nerozbíjíte si vejce o hlavu a nesmějete se jako infantil a místo toho přivádíte na pokraj zoufalství celou hotelovou klientelu. Kdo je ten šílenec, co vás platí?“

Pán v sáčku, stále ještě na vozíku se zajíkl a pokusil se umlčet toho nemožného hosta: „Mě nikdo neplatí. Jsem hotelový řiditel. Přišel jsem vám oznámit, že našli vaši ženu.“

Johny byl zmaten: „A co s tím mám společného já?“ otázal se.

Hotelier se ošil, odkašlal si a pravil: „Je to přece vaše žena.“

Johny se zamyslel, jestli vůbec kdy měl nějakou ženu a poté s odzbrojujícím úsměvem prohlásil: „To bude asi nějaký omyl. Moje žena je totiž mrtvá.“ Spokojeně se zazubil a považoval celou věc za vyřízenou.

„Jistě,“ opáčil hotelier, „našli ji v zavazadlovém prostoru auta vaší babičky. Myslel jsem, že bude lepší, když vám tuto zprávu předám raději sám.“

Johnyho polil pot poprvé od chvíle, kdy mluvil s tímhle budíkem v lidské podobě. Napadlo ho, že asi nebyl nejlepší nápad zapsat se v tomto hotelu pod jménem vyčteným v černé kronice. Usmál se, rázně vozíčkáře otočil a zašeptal mu do ucha: „Víte, já ani nejsem já. Vy to ještě nevíte, ale ve skutečnosti jsem někdo docela jiný. Věřte mi,“ a s těmito slovy ho roztlačil proti schodům.

Jen co hotelier zmizel po schodech dolů, začal Johny horečně balit. Byl nejvyšší čas vypadnout.

Ubytoval se hned vedle, tentokráte pro jistotu pod svým vlastním jménem a pak si sestavil plán na dnešek. Nejprve koupání na pláži, poté oběd, okružní jízda městem, večer diskotéka a bar. To slovo bar si v duchu podtrhl červenou barvou, protože chtěl ochutnat zdejší koktejl Animuk. To bude dovolená, zamnul si rukama. Hned potom vytáhl ze skříně své šedivé plavky, měl je už od mládí a popustil uzdu své fantazii. Představil si sám sebe, jak hrdě kráčí po písčitých dunách, nádherně opálené dívky si překvapeně sundavají sluneční brýle a visí na něm pohledy, dokud se jim neztratí ve vlnách. Jestlipak je rovnoměrně opálen po celém těle? napadlo ho. Sundal si tričko a trenýrky a vzhlížel se v zrcadle na stěně. Byl se sebou vcelku spokojen. Od dvanácti let se sice jeho postava nezměnila a mnoho svalů se na ní nerýsovalo, ale Johny se snadno utišil tím, že je asi vývojem napřed a že dívky na svalovce dávno neletí, jak mu ovšem vždy říkávala maminka. Náhle uzřel malý světlejší kus kůže na zádech. „Zatracený solária,“ ulevil si. Takhle přece nemůže jít lovit místní děvčata, vždyť by se mu vysmála. Napadlo ho, že na tu skvrnu možná lépe uvidí, když se postaví na ruce. Zkusil tedy stojku a po chvíli balancování se mu podařilo ruce ustát, aby se mu tolik netřásly. Zamyšleně sledoval svou skvrnu a poté mu do oka padl jeho napnutý sval. Chvíli ho pozoroval a když nejevil známky, že by chtěl zmizet, uvědomil si, že stojí na rukou. Zkusmo napnul i zbylé svaly na břiše a na nohou a hlavu vykroutil přes rameno, aby lépe viděl. Párkrát nohy zvedl a zase skrčil a pocítil, že už to jeho hubené ruce dlouho nevydrží. Připadal si jako kulturista, co je viděl v televizi. Vypoulil oči a sám se radoval, že má výdrž, o jaké by si mohli ty chlápkové z posiloven nechat snít.

Mezitím se vedle zrcadla otevřely dveře a vešla starší uklizečka s povlečením v rukách. „Ježíšmarjá,“ vykřikla, „pomoc, je tu úchylák.“ Ještě chvíli fascinovaně zírala, jak Johnymu vypověděly poslušnost ruce a jak se pomalu za temného mručení a sípání sesypává na koberec. Ještě jednou vykřikla, bouchla dveřmi a byla pryč.

Doběhla až do recepce, kde vysvětlovala svému muži: „Antone, na dvěstědvojce máme úchyláka. Právě jsem ho viděla. Byl nahatej, flekatej a stál na rukou.“

„Dobře Loran,“ chlácholil jí recepční, „hned zajdu za šéfem, aby toho chlápka vyhodil. Za ten mizernej plat si to nemusíme nechat líbit.“ A pro sebe dodal: Ty úchyláci se dneska vetřou všude. Abych eště kontroloval, jestli má každej host pod kalhotama eště něco. Dneska si už slušnej člověk nemůže bejt jistej nikde. Neschováš se před nima. Úchyláci si tě najdou. Nedaj pokoj a nedaj. Takový už sou úchyláci. To je jistý.

Johny se zatím sesbíral ze země a v duchu pořád tápal, co mu to ta praštěná ženská chtěla. Rozhodně ho tedy vyrušila právě v nejlepším.

Oblékl se, sebral ručník, hřebenem přejel strniště na hlavě, oholil se a teprve když si byl jistý, že má tu správnou plážovou fazónu, si popřál mnoho zdaru a vykročil přes prázdnou recepci k pláži.

Pláž byla přímo za hotelem, a proto Johny vypjal hruď jen co vyšel z hotelu. Měl v úmyslu se chvíli procházet a vyhlédnout si nějaké pěkné děvče. Ušel však sotva pár kroků, když zaslechl tlumené hihňání, které ho přimělo se otočit. Několik kroků od něj ležely na dece tři dívky, dívaly sena něho a smály se. Johny si pomyslel, že konečně berou. Maminka tedy měla pravdu. Nenuceně se usmál a krokem, o kterém si přál, aby byl ležérní, zamířil k dece. „Ahoj, jaký je koupání?“ Nadechl se, zadržel dech a dal ruce dále od těla. Pomyslel na zrcadlo v hotelovém pokoji a zalitoval, že se teď nevidí. Vtom se ozvala dívka uprostřed. Její blonďaté kudrliny Johnymu ihned učarovaly.

„Ahoj, koupání je fajn, ale potloukaj se tu různý individua.“

„Tak to máte štěstí, že jste narazili právě na mě. Já jsem na individua machr,“ vydechl už trochu brunátný Johny. „Toho chytim a držim, dokud dejchá,“ dodal a zároveň usedl na kraj deky vedle tmavovlásky. Náhle Johny zaslechl z dálky podivné zvuky, které se stále blížily. Aby přerušil těžké ticho, které se nyní rozhostilo, dloubl do nejbližší dívky a pravil: „Už jste někdy viděli takový šumaře?“ a ukázal na skupinu přibližujících se mladíků s kytarami a bubínkem, ve kterých začal spatřovat nebezpečnou konkurenci. Zároveň zašilhal na lýtka blondýnky, pak sklouzl pohledem na její kolena a výš a výš, dokud se nestřetl s jejím pohledem. Rychle sklopil zrak a rukama nervózně prohrábl písek.

„Jestli jsme viděli takový šumaře?“ opakovala blondýna. „Ale ovšem. Vídám ho dost často, skoro bych řekla každý den. Než jdu spát, tak mě políbí a popřeje krásné sny.“

V Johnym hrklo.Tak je to tedy. Bude muset zřejmě bojovat. „Dejte na mé zkušenosti,“ rozhovořil se, „tito mladíci nestojí za nic. Tento je navíc napůl Mongol a napůl Eskymák. Dnes surfuje na pláži, zítra bude na kajaku lovit tuleně, pozítří se ožení s Liliputánkou. Ve škole mu jistě říkali pojídač tuleního tuku. Takový šosák.“

„Je to můj bratr,“ řekla blondýna.

To je trapas pomyslil si Johny. Musím to nějak napravit. Ale jak? Horečnatě přemýšlel a na deku se sneslo tíživé ticho. Pak se blondýna pohnula a ze své plážové brašny vylovila termosku. Johnymu připadalo, že právě dostal dar z nebe. Ukáže, jaké má galantní způsoby a to by bylo, aby té dívce neimponoval.

Pohybem, o němž se domníval,že by mohl vypadat jako pružný a ladný se chopil termosky, usmál se a něžně pravil: „Gentlemani ještě nevymřeli, mylady, když dovolíte, obsloužím vás.“ Dívka překvapeně zvedla obočí a s úžasem pozorovala, jak Johny bere do rukou šálek a nalévá si kávu do rozkroku.

Johny totiž využil situace a vylepšeného dojmu a při nalévání zabodl planoucí zrak do blondýnčiných očí. Vzápětí se nalévání Johnymu vymklo kontrole a na nejcitlivějším místě ucítil něco horkého. Zaúpěl a pustil termosku i šálek.Káva se v mžiku rozlila po dece. Rozhněvané dívky rychle vyskočily a Johny, který cítil, že bolest je čím dál intenzivnější a tmavý flek na jeho plavkách stále větší a větší, usoudil, že protentokrát raději vyklidí pozice.

Poklusem zamířil do svého hotelu a se zaťatými zuby se mihnul recepcí, ve které už seděl uniformovaný muž. Johny sprintující do svého pokoje si ani nevšiml, když svištěl kolem něho, že recepční nadskočil, zakuckal se čajem, který právě vychutnával a začal se dávit. Z jeho pěnou pokrytých rtů po chvíli splynulo:

- „Už sou tady, neřádi úchylácký. Ale já si to už líbit nenechám. Oko za oko, zub za zub. Buď voni nebo já.“

Johny doběhl do svého pokoje a telefonicky si objednal whisky s ledem.Ledem ošetří postižené místo a whisky mu přijde také vhod. Obsluha tu byla rychlá. Ani ne za minutu se ozvalo klepání a příjemný hlas: Vaše whisky s ledem, pane.

- „Dále,“ pravil Johny s noblesou.

Dveře se otevřely a v nich starší žena se sklenkou. Johny vstal a překvapeně řekl:

- „Ten led je ve whisky? To snad ne, co vás to napadlo, vždyť se rozpustí,“ a honem led začal vytahovat za sklenky a strkat si ho pod plavky. Opravdu se mu ulevilo a tak se neubránil slastnému „uuaáách“.

Žena udělala několik rychlých kroků zpět,zavzlykala a pak se rozječela jako siréna. Johny ani nevěděl, kdy utekla. Loran běžela do kanceláře řiditele a bez zaklepání vběhla dovnitř. Ředitel se právě holil.

- „Já už tady končim,“ pronesla mezi vzlyky, „zase tam byl. Já jsem jenom vobyčejná ženská a takový jako ten ze stodvanáctky se mi hnusej, i kdyby to měli bejt vaši nejlepší zákazníci.“

Řediteli poklesla ruka,tak tak že se nepodřízl.

- „Dám to do pořádku, paní Loran. Svých zaměstnanců si vážím.“

Vzal obě francouzské hole, vyšel ven a odhodlaným krokem berloval na stodvanáctku. Ještě než zaklepal, uslyšel blažené oddechování a šepot: „Ty můj ledíčku, jsi tak studený, chlaď...“

Johny prudce otevřel dveře a proti němu stál muž s pěnou na puse. Nejprve se strašně ulekl a zkoprněl. Ta tvář mu začínala být nějaká povědomá.

Ředitel byl překvapen neméně. Proti němu se skvěl muž v řídkých plavkách s nechutnou skvrnou uprostřed. Ředitel ještě chvíli s hrůzou pozoroval, jak z té skvrny pomalu odkapává jakási tekutina, když v tom se mu rozsvítilo. Toho chlapa už dneska jednou viděl a zatraceně dobře si vzpomínal kde. Bylo to v jeho druhém hotelu vedle v baráku. Tváří mu proběhl jízlivý úsměšek:

- „Našli vašeho bratra,“ a rukou si setřel pěnu z tváře a berlí bodl naháče do břicha. Johny dlouho výpady rozvztekleného řiditele nehodlal snášet, neboť v ruce hotelového řiditele dělala čest všem bodným zbraním. Vytrhl mu druhou berli a útok opětoval. S francouzskou holí v ruce si připadal jako francouzský šlechtic.

Posléze, díky divokým výpadům směřujícím zejména na zpěněnou hlavu, se řiditel dal o jedné berli na útěk. Prchal bez ohledu na směr a z plna hrdla řval.

V recepci právě v Antonovi dozrál vztek. Jedno věděl jistě: Zub za zub. Stále nechápal, co na nich šéf vidí. Napadla ho posměšná básnička, která ho hned zahřála u srdce a roztavila jeho zahořklý obličej: Úchyláci jsou nezdraví ptáci. V tom uslyšel hrozivý řev.

- „Už dou,“ řekl nahlas Anton. Opatrně nahlédl za roh a spatřil zuřivě berlující postavu s pěnou u pusy, kterou šťouchal do zad nějaký exhibicionista. Anton věděl, co udělá. Musel. Už se rozhodl.

Číhal za rohem a řvaní se blížilo. Anton se zachmuřil a temně pro sebe pronesl: Poď, poď, ty zatracenej úchyle. Poď!!!

Když se mu zdálo, že je řvaní už dost blízko, stáhl si kalhoty, vyskočil z úkrytu a skákaje řval v ústrety oboum postavám: „Gagagagagagagagghagh.“

Ředitel, který s ubývajícími silami stále více spoléhal na hromotluckého Antona, na chvíli zapochyboval o své mentální zralosti, ale po krátké chvíli, ve které ho třikrát udeřilo něco tupého do ledviny, musel uznat, že je v reálném světě a po vzoru barbara Conana roztočil svou berlu v téměř nadzvukových obrátkách.

Ale to už se kalhoty Antonovi sesuly docela a tak jimi oba úchyly začal švihat. Výsledky byly nad očekávání dobré. Jeden po jeho šlehnutí začal plivat pěnu a druhému stékalo něco z plavek. Asi se strachy počůral, pomyslel si škodolibě Anton. Jen tak dál.

Johny, který měl po whisky pocit, že se vznáší, zatím vystřízlivěl a zahájil strategický ústup. Už se k němu nedonesl výkřik překvapené Loran:

- „Antone, proč tu hulákáš a mlátíš kalhotami pana řiditele? Aůůůůů, já už tu nebudu, uteču k mamince.“

Johny si zatím rychle sbalil a prosmykl se vchodem pro zaměstnance na ulici. Dovolená skončila brzy. Zkusí štěstí jinde, kde nebude mít takovou smůlu.A hlavně když tam nebudou tihle blázni z hotelu.

 

 

 

Športová príloha TNT revue

· · · · · · · · · · F I N Á L E · · · · · · · · · ·

Nositel riadu za zásluhy o rozvoj slovenského športu

 

 

 

PRE NAŠICH SLOVENSKÝCH ČÍTAŤELOV:  Z NAŠICH TRÁVNIKOV

Nitra - Slovan 1:2

V 20.kole našej stále ešte federálnej futbalovej ligy sa hral zápas Nitra - Slovan. Už od skorých ranných hodín sa před stadiónom tvorily dlhé fronty dychtivých fanúšikov. Mená jako Ladislav Pecko, Jaro Timko a Peter Dubovský priťahujú všetkých, ktorý majú náš slovenský futbal radi.

Utkanie začalo drvivým náporom Slovanu. Prvú gólovú šancu mal na kopačke Pecko, no výborný Palúch jeho strelu bravúrne kryl. Dobrý terén vyhovoval viacej hostím, Gostič sa ako lasica prešmykol nitrianskou obranou a svojou obávanou kľučkou bicygeľ vyzvŕtal aj skúseného Palúcha. Gól ako keby Nitru pokropil živou vodou. Útočné tykadlá Dekýš a Hodúr zle zarábali obrane Slovanu. Šaňo Vencel v bránke Slovanu ozaj čaroval pri nádhernej bombe Mihoka. Ostrieľaný nitrianský matadór Frťala však dobře zareagoval na odrazenú loptu a doklepol do opušťenej bránky.

Nitra pokračovala v nápore aj v druhom polčase, no ako sa vravie - „nedáš, dostaneš“. Starý lišiak Timko zachytil nepresnú prihrávku Frťalu a ľahučko ponad padajúceho Palúcha skóroval. Slovan opäť prevzal útočnú aktivitu a výborne technicky disponovaný Pecko predvádel divy loptovej techniky užaslému publiku. Tesne před koncom vylúčil presný rozhodca Fašung nitrianskeho Džubaru za úmyselné zakopnutie lopty na čestnú tribúnu, kde mimochodom sedel VladoMečiar. Zvyšok utkania sa zmenil v exhibíciu Slovanu, ktorý dohrával za skandovaného potlesku publika.

 

Hlasy v kabíne:

Pecko: „Bol to pekný zápas, nie? Škoda tej prvej šance, mohol som loptu trafiť lepšie, no Palúch bol lepší.“

Frťala (Nitra): „Poškodil nás rozhodca Fašung. Oba dva góly boly z ofsajdov a neodpískal nám tri vyložené penalty.“

 

 

 

Soutěž o ceny: Chyták

Přemístěním jednoho dřívka dosáhněte rovnosti obou stran.

XX = I

Zasílejte jen správná řešení, prvým pěti řešitelům bude poskytnuto příští číslo TNT zdarma.

 

 

 

Pre bystré hlavy:

Dnešnú úlohu zo zápasu Kasparov- Karpov, Rimavská Sobota 1985 pre vás pripravil šachový velmistr XY.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Táto pozícia vznikla po 14.tahe Kasparova, keď rozzlobený Karpov smetol figúrky zo šachovnice.

 

 

 

Co je to ?

1) Má to čtyři nohy a dva rohy a video v kabinetu. Co je to ?

/Zubr/

2) Teče to , má to 40 % a video v kabinetu. Co je to ?

/Zubrovka/

3) Nosí se to v zimě, má to dlouhý chlupy a video. Co je to ?

/Zumník/

4) Je to obec se čtyřma nohama a má video v kabinetu. Co je to ?

/Zumří/

5) Má to bílý fousy, berlu mrazilku, čtyři nohy a video v kabinetu. Co je to ?

/děd Zumráz/

6) Má to mínus padesát stupňů, čtyři nohy a je to bez sněhu. Co je to ?

/Holozumráz/

7) Je to savec na čtyři, obsahuje „mr“. Co je to ?

/Mrož/

 

 

 

KRIŠOTKA:

 

T.

1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

T. (tajenka); 1. Kus hlíny; 2. Vášnivý biolog; 3. Agent agentury Há; 4. Profesor arcibiskupského gymnázia; 5. Náš Aleš; 6. Aktivista hnutí Mokrá i studená varianta.

Nápověda : Hrouda

 

 

 

Naše křížovka: Světoznámý fyzik(tajenka), nositel Nobelovy ceny za fyziku a literaturu se proslavil zejména svými pokusy s měřiči ve vagónu.

 

VALÍKOVKA:

 A

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

B

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

LEGENDA: A. Mužské jméno. B.(tajenka)   Pomůcka: David

 

 

 

Jan Matouš Rotschield + Francesco Frantrarca

Pohádka o Šakalovi

 

Bylo, nebylo...Ale spíš nebylo. A jestli bylo, tak nebylo. Za devatero horami, desatero železničními přejezdy, jedenáctero doly, dvanáctero pařezy, třináctero jezy, čtrnáctero bludnými balvany a patnáctero větrolamy žil byl starý šakal se svou smečkou. Jedné obzvlášť temné noci se staré šakalici narodilo miminko. Dali mu jméno Jaroslav.

Když bylo malému Jardovi šest měsíců, vzal ho jednoho krásného slunečného dne otec šakal poprvé na skokanský můstek. Starý šakal již cítil, že na svou práci trenéra nestačí,a tak chtěl předat žezlo mladému nástupci.

„Jardo,“ řekl mu, „zrak mi už neslouží, tlapy mám otlačené od vázání, uši mne už nenadnášejí, tak bych chtěl vychovat syna, který dosáhne ještě větších úspěchů než já.“ Pro sebe dodal: „To už nejde.“

Tehdy Jarda vylezl na můstek a skočil. Svým širokým véčkem překonal kritický bod a získal tak obdiv svého otce, který si významně poklepal na čelo: „Z toho kluka něco bude,“ pomyslel si, „musím ho nějak zarazit, aby nakonec nebyl lepší než já.“

A začal kout pikle. Nařízl malému Jardovi lyže, odšrouboval vázání a pokapal voskem brýle. Mimoto přibil na odrazu závoru, zabodl kopí do doskočiště špičkou nahoru a pro jistotu čekal dole pod můstkem s nabitou ručnicí.

Vál příznivý vítr,a tak na sebe nedal skok Jardy dlouho čekat. Díky vysoké nájezdové rychlosti prorazil závoru, mohutně se odrazil a ještě než stačil dopadnout, vytrhl kopí ze země a špičkou odrazil zákeřně vystřelenou kulku. V následující setině vteřiny bleskově zamířil a mrštil kopím do slabin svého otce. Rána byla dobře mířená, a tak starý šakal netrpěl dlouho.

Zatímco starý šakal dokonával, dopadl Jarda šakal sto metrů za kritický bod. Když později vysvětloval, co se stalo, vyšlo najevo, že prudkým třením vzduchu s brýlemi se vosk roztavil, skapal a slepil naříznuté lyže. Bůh však ví, jak by vše skončilo, nebýt tornáda, které se chopilo Jardových skoček (Šakal & Artis) a zašroubovalo vázání opět pevně k lyžím. Nyní měl Jarda šakal cestu na světové výsluní volnou.

P.S. V závodech Ga-Pa pořadatelé zapomněli na háčky a čárky a zkomolili šakalovo jméno. A proto nyní můžete vidět na můstcích vlasáče Jaroslava Sakalu. Vzpomeňte si někdy na jeho dětství a na šediny jeho otce. A to je konec pohádky. Nebo není? Asi není. A jestli je, tak není.

 

 

 

ŘEŠENÍ:

Vyluštění valíkovky: Valík   Vyluštění krišotky : Hrouda

 

 

 

Na príprave športovej prílohy sa podielali: Francesco Frantrarca + Leonardo da Madman + Edgar Allan Cody + Poblius Ovínius Lahváč + Jan Matouš Rotschield

 

 

 

I.P.Pavlov KORA + Jan Matouš Rotschield + Francesco Frantrarca

INZERTNÍ RUBRIKA

 

*** Vyčistím hladomornu. 8 Kč za m3. Zn. Mýdlárny Camei.

*** Prodám hrad na Karlštejnsku. Zn. Kaple Svatého Kříže zdarma.

*** Přemysl a Libuše Oráčovi dnes dovrší své kulaté výročí 1300 a půl roku od jejich zazdění do základů Národního divadla.

*** Prodám gymnázium Korunní. Zn. Eda.

*** Pronajmu padací most. Zn.Nezvedá.

*** Z pravých peněz udělám bankovky k nerozeznání od falešných. Zn. Tošovský.

*** Pronajmu spartakiádní lůžko. Zn. Poupata.

 

*** S TUTANCHÁMONEM V JEDNÉ HROBCE

Cestovní kancelář Sahara Tour nabízí atraktivní zájezdy za atraktivní ceny již od 9999 ECU. Káhira- Dakar na kolech.Ubytování v pyramidách v Údolí králů. Fata morgána zajištěna. Plavba po Nilu na převážně cvičených krokodýlech.

 

*** Irácké velvyslanectví vyhlašuje výběrové řízení na snajpra. Cíl přísně tajný (Washington DC). Zn. Clinton.

 

*** HRADNÍM PÁNEM DO DVOU DNŮ

Prodám nebo pronajmu hrad. Hradby, věže a střecha chybí. Hradní studna 200 metrů hluboká, bohužel vyschlá (žába sedí na prameni). Kdo tu žábu zabije, dostane půl království a královskou manželku nebo syna navíc.