Souboj
titánů
Den
20.9.1991 se nesmazatelně vryl do našich pamětí. Do auly školy po několik dní a
nocí přinášely školní kuchařky své výtvory. Toho dne se totiž měl rozsoudit
dlouholetý spor o strávníka roku v pořádání švestkových knedlíků.
Každý knedlík
byl pečlivě zvážen jednookým profesorem, chemicky analyzován profesorkou Lesnou
(pro zájemce C = 41.7 %, H = 12,16 %, O = 32,874 %, CO = 2 %,
PH = 1). Profesor Valík stanovil tlak uvnitř knedlíku (0.1 MPa),
relativní vlhkost švestek (17 %), odolnost knedlíků v tahu (6) a součinitel
smykového tření (podle ČSN 32437/58a) a profesor Hrouda ho zařadil podle klíče
rostlin.
Akce se
zúčastnili 3 závodníci: Nenasyta z Jílového, školník gymnázia Na růžku a Jedlík
sponzorovaný naším časopisem, závodící za stáj TNT. (Náš kůň se na soutěž
poctivě připravoval měsíčním hladověním a vykonáváním tělesných trestů pod
vedením našeho odborného asistenta H. Nevyjela - pozn. redakce). Závod se
vyvíjel dramaticky, byl plný zvratů a zvratků. K ďábelskému trháku nasadil hned
v úvodu Nenasyta domnívaje se, že zvítězí systémem start - cíl. Vyndaváním
pecek se nezdržoval, plival je ušima. Avšak při 80. jubilejním knedlíku nastal
zvrat. Zástupce poroty ho poté vyloučil pro nedodržení pravidel. Nenasyta po
soutěži prohlásil: „Mám žížeň jako trám.“
V soutěži
pokračovali jen větry ošlehaní mazáci. Školník si asi v polovině závodu
vypracoval slibný náskok 112,5 knedlíků, dvou talířů, jedné židle, třech ubrusů
a dvou nepohodlných členů poroty. Proto se Jedlík uchýlil k bezelstnému útoku.
Na talíř soupeře přidal několik knedlíků se zapečenými golfovými míčky. Avšak
školník nezůstal své pověsti nic dlužen a zapekl do knedlíků golfové hole,
které potom nepozorovaně podstrčil nic netušícímu Jedlíkovi. Po několika
soustech začala Jedlíkova hlava měnit tvar, celý jakoby se napřímil a nosními
dírkami mu začal vytékat švestkový mošt. Hlasitě zanaříkal a poroučel se k
zemi. Přivolaní lékaři konstatovali, že Jedlík už sponzory potřebovat nebude.
Vítězem se
stal navzdory nepříznivým povětrnostním podmínkám školník, jehož pasoval na
strávníka roku novopečený předseda poroty profesor Jelínek. „Tak já si teda
myslim, že se nám ta soutěž povedla. Dali jsme si úkol, já teda osobně 1000
knedlíků a seknul jsem se jenom vo 950, a to nás všechny tak ňák vnitřně
hřeje.“
A čerstvý
šampión na svou počest uspořádal brífink. Otázky jen pršely a ani po dásně
ozbrojení redaktoři TNT nezůstali pozadu.
Mladý
svět: „Jak se
díváte na naši mládež?“
Š. : „No
víte, když voni se mi nepřezouvaj a přitom drze tvrděj, že jsou přezutý.“
TNT: „Co si myslíte o svém dnešním soupeři
Jedlíkovi?“
Š: „Mno...“
TNT: „O mrtvých jen dobře...!“
Š: „Tak
to nic...“
TNT: „Jaký máte názor na Sládka?“
Š: „No,
pivo vaří dobře.“
TNT: „Ale my myslíme dr. Sládka...“
Š: „Jo ták. Je to můj přítel z pomocné školy.
Seděli jsme spolu v jedné lavici. Já ho volit budu, a kdo ho bude volit se
mnou, ten se nemusí přezouvat.“
Čs.sport: „Jaký
je váš vztah ke sportu?“
Š: „Již od mládí jsem inklinoval ke sportu.
Ve 3. třídě jsem se zúčastnil okresního přeboru v moderní a sportovní
gymnastice, ale poté, co jsem prošlápl kladinu, utrhl kruhy a ohnul hrazdu,
všiml si mne hledač talentů Šiki-Yukawa a získal mne pro sport džentlmenů sumo.
Mám hojnou sbírku medailí. 1 bronzovou (z olympiády na pionýrském táboře). Ale
nyní jsem zanechal své bohaté kariéry a věnuji se práci s mládeží.“
TNT: „Co děláte ve svém volném čase?“
Š: „O
víkendech paličkuji paličkami na maso.“
TNT: „Zajímáte se o moderní českou poezii?“
Š: „Ve
všední dny se věnuji poezii všedního dne.“
NEI
report: „Jak se vám
líbí zdejší kuchařky?“
Š: „Vařej
dobře, né?“
TNT: „Nó...“
/KA, mat,
guag, srf/
ZPRÁVA
Z DENNÍHO TISKU:
METROPOLITAN - Dne 3.9. byl nalezen v tyčkařském
sektoru v Riegrových sadech mrtvý muž...
TNT na stopě hrůzného zločinu!
TNT
lepší než policie?
-
Čirou náhodou jsme se zúčastnili pohřbu slavného vojáka Kasala na Slavíně.
Pohřební řeč držel přítel zesnulého Z.Knetl. Hovořil dlouho a svoji řeč přerušoval
táhlým smrkáním a usedavým pláčem.
-
Na pohřbu jsme také zahlédli několik známých tváří, jimž ušlo několik
povzdechů: „Mladej může, starej musí“ (žena středních let v chemickém plášti
popsaném vzorci), „Byl to dobrej pedagóg“ (tiše šeptal muž nesoucí vycpaného
krokodýla), „Tak starej Sancho už to má za sebou“ (povzdechl muž s páskou přes
oko, v rukou časopis Orient), „Jó, život je těžkej a nekonečně složitej.“
(odtušil muž s písíčkem v podpaží a ledabyle prohodil): „Znáte ten vtip o tom,
jak Cimrman stavěl sodovkárny u Kyjeva? Tak když už měl základy hotový...“
-
Bylo nám všem líto zmařeného života nadějného pedagoga, a proto jsme se
rozhodli vypátrat příčinu jeho tragického skonu. Den nato, pod rouškou tmy,
jsme se vyzbrojeni rýči, lopatkami a buldozery (někteří automatickými kladivy),
rozhodli prozkoumat, kde leží zakopaný pes, a exhumovali Sanchovu mrtvolu. K
našemu velikému překvapení v hrobě ležel nepohodlně a nejevil známky života. Ze
záhrobí na nás upíraly svůj zrak dvě ohořelé oči. Tak jsme zjistili příčinu
smrti. Prostřelené plíce, rozbitá hlava a chybějící končetiny hovořily jasnou
řečí. Nejprve jsme se domnívali, že jde o sebevraždu, ale pod tíhou nezvratných
skutečností jsme se přiklonili k nešťastné náhodě. Rozhodli jsme se však pro zachování
objektivity navštívit ještě místo činu. Podle očitých svědků již od božího rána
kroužil neznámý muž po oválu, jako kdyby mu za patama hořelo. Prozkoumali jsme
tudíž tyčkařský sektor. V křoví na nehostinném pustém místě jsme nalezli
ohmataný revolver ráže 7,45mm, o deset metrů dále jsme našli opuštěné kulometné
hnízdo a několik stovek prázdných nábojnic. Pomalu jsme opouštěli verzi
nešťastné náhody, a přiklonili jsme se k loupežné vraždy. Avšak po nálezu
nášlapné miny těsně před doskočištěm jsme došli ke čtyřem možným variantám:
1) Sancho uhořel v důsledku obrovského tření
mezi jeho kombinézou a vzduchem.
2) Srdeční kolaps, jehož příčinou byla radost
z překonání světového rekordu ve skoku o tyči (tyč se nalezla v žalostném stavu
o několik desítek metrů dál).
3) Pád meteoritu nebo menší komety přímo na
Sancha.
4) Loupežné přepadení.
Pátou variantu atentátu jsme vyloučili
jako nepravděpodobnou. Sami se přikláníme ke čtvrté variantě, a proto
přecházíme do ilegality. (Stopy vedou vysoko). Z pochopitelných důvodů nechceme
jmenovat, ale Zumr ví, o koho se jedná.
Vaše redakce
P.S. O dalším průběhu budeme průběžně
informovat. Sportu zdar!
/mat, srf/
Filipika proti románským hrdinům
Hrdinové z
románů jsou podivní lidé. Jakmile objeví někde nějaké nebezpečí, vrhají se mu v
ústrety s úsměvem na tváři. Zakopnou-li přitom o nějakou dívku, ženu či
stařenu, nazvou ji paní svého srdce a nedají jinak, než že pro ni musí obětovat
svůj život. A když je jim to po dlouhém přesvědčování dovoleno, jsou v sedmém
nebi, neboť nemůže být pro hrdinu větší odměny, než být vržen do spárů
krvežíznivých zabijáků a prostitutek, které dílem převychová v řádné občany,
dílem pobije holýma rukama a dílem přivede v poutech dámě svého srdce. Ta potom
polichocena přijímá otroky a obrovskou kytici rudých růží, kterou hrdina
natrhal uprostřed lítého boje. Hrdina zatím krvácí a padá do mdlob s úsměvem,
aby nezpůsobil paní svého srdce sebemenší starosti. Přivedení zločinci jsou
dojati a ošetřují obětavě svého přemožitele nešetříce svých hedvábných šatů a
někteří mu poskytují vlastní krev. Hrdina nakonec v náručí paní svého srdce
vstává z mrtvých a odpouští zločincům jejich hříchy. Zločinci se slzami v očích
odcházejí a obdarovávají žebráky a chudé pocestné. Pan farář souhlasně pokyvuje
hlavou a všem žehná. Po krátkém oddechu hrdina opět potírá loupežníky a jinou
chamraď, vyzbrojen jen svou odvahou a láskou. Získává si obdiv všech žen, které
však přehlíží, což se mnohdy stává osudným. Hrdinové však nikdy neustoupí,
neboť tuší, že budou dílem šťastné náhody v hodině dvanácté zachráněni.
/srf/
SLAVNÉ CITÁTY:
D: Až budete někdy číst o červnové
revoluci, bude to právě proto, že byla v červenci.
Mydla
Na chmelu v autobusu,
rozhovor s řidičem
Aleš: „Jóóó, to v Praze se kradou Pežóty, Golfy
a Fordy. Denně normálně šest aut, každý za půl miliónu. To dělaj většinou
Poláci a vozej to přes hranice.“
Božena: „A jak to přes ty hranice dostanou?“
Aleš: „Normálně to přečíslujou!“
Školní atlas světových
dějin: „Aby
vyniklo názorně nebezpečí a útočnost fašismu, je možno užít způsobu překrývání.
Žáci si vystříhají z tmavého papíru (modrého nebo černého) obrysy států Osy a
území jí obsazených, potom jimi překrývají oblasti na mapě a při postupném
osvobozování zase odkrývají“....“Žáci si mohou všimnout "podivné
války" na západě, kde se nic nedělo.“
ON: Radek: „August tancuje.“
Honza N.: „Co to je?“
Radek: „Adenin, guanin, thymin, cytosin.“
Honza N.: „To je něco u počítačů, ne?“
ON: Aleš: „Mílo Kořínku, mohl by
na chvíli Míla?“
F: „Toto není oko, teda to je vlastně
oko.“ Valík
AF: Astronom Tomsa: „No, a jak tomu
říkáme?“
Kolík: „Těžko říct.“