Vánoční číslo
My všichni redaktoři i čtenáři Vám i sobě přejeme veselé vánoce a šťastný Nový rok 1992!
Naše heslo: Trocha anarchie nikoho nezabije!
Naše redakce
Otiskujeme dopis, který nám napsal zřejmě jeden z našich čtenářů:
Nešťastníci z redakce TNT!
Přečtěte si, co si myslím o Vašem plátku:
Hned z prvé stránky časopisu na nás dýchá duch nenávisti anarchie zla, nepřátelství a odporu ke všemu pozitivnímu. Není opomenuta věta – „přežije-li vedení tohoto ústavu TNT - přežije všechno“, která charakterizuje program a cíle tohoto plátku. S těmi jsme ostatně seznámeni zevrubněji na druhé stránce prvého čísla. Zkušený čtenář již v tuto chvíli pozná kolik uhodilo a znechuceně odkládá časopis. Mám-li však psát konstruktivní kritiku, musím potlačit své pudy a s největším opovržením listovat dále. Přicházím k takovým článkům jako Nový školní řád, který naprosto otevřeně a neskrytě vyzývá ke vzpouře, násilí a krveprolití a k anarchii. Je uzavřen drzou poznámkou – „nebojíme se podepsat“ a jakési značky dvou nešťastníků, kteří nemají co dělat na gymnáziu. Redakce se nestydí navázat na tento článek ve druhém čísle nepochybně zmanipulovanou statistikou. Na Sanchovy veselé příběhy jsem ve své slovní zásobě nenašel výrazy, které by alespoň nastiňovaly mé názory na úroveň těchto tzv. „článků“. Redaktor, který se pod slaboduchou přezdívkou Karlo Morbby snaží zaujmout čtenáře nechutnými verši z periferie společnosti, si ani neuvědomuje, jaké množství prostředků do něj vložilo naše školství, aby z něj udělalo všestranně vzdělaného a kulturně vyspělého člověka. Pro tohoto žáčka, ale i pro ostatní redaktory TNT byla každá hodina strávená za školní lavicí ztrátou času i prostředků. Redaktor /mat/ nenápadně a skrytě pod rouškou přihlouplých reportáží ze sportovních zápolení rozněcuje šovinistické nálady u naší mládeže a rozdmýchává oheň nepřátelství mezi našimi bratrskými národy. Bezkonkurenčně nejsmutnější a nejotřesnější je však obrázkový seriál Záhada Bornea, jeho úroveň se pohybuje hluboko pod absolutní nulou nejubožejšího komyxového seriálu v Mateřídoušce. Na to už nestačí ani slovní zásoba slovníku spisovné češtiny. Zkrátka a jasně: Je zřejmé,- že časopisu nejde o zabavení čtenáře, ale o jeho zmanipulování. Jedná se zcela jasně o štvavý a z hlediska správné výchovy naprosto nepřípustný plátek, pro který není mezi slušnou mládeží místo.
S pozdravem Zrušte TNT!
Nebojím se podepsat
/fzum/
Carlo Morbby je nadějný začínající autor, který si svým mladičkým pohledem všímá každodenních maličkostí. Hned v úvodu básně nás autor seznamuje se strohou skutečností, že na stěně je hlen. Toto konstatování by se někomu mohlo zdát jasné. ale autor si hlen vybírá za objekt uměleckého vyžití. Ukazuje svůj kladný vztah k němu a zavádí nás do čarovného světa plného nejrůznějších barev, především však žluté a zelené. A zde se projevují kruté sociální podmínky autorova dětství. Pocházel z nejchudších janovských čtvrtí, kde si musel těžkou prací již od svého útlého dětství vydělávat na živobytí Tyto drsné skutečnosti ho vedou k tomu, že i v tak obyčejné věci jako je hlen, dokáže najít osobní kouzlo. Autor se opět nechává strhnout do víru barev. V tomto opojení umělcova láska k hlenu vrcholí a vede ho k jeho konzumaci. Z celé básně na nás dýchá autorův nezlomný optimismus a víra v lepši zítřek.
Báseň patří do sbírky Vnitřnosti, která bude v blízké budoucnosti vydána i u nás. Doufáme, že bude stejně dobře přijata, jako jinde ve světě.
/KA, guag, hmla/
Šlechetné rozhodnutí
Na Kubě bylo rozhodnuto. že každý muž od 14 let má nárok na dvě žiletky měsíčně. Ovšem po novém zhodnocení bilancí bylo rozhodnuto zvýšit příděl o plných 50%. Proto mají muži k dispozici tři žiletky měsíčně! Socialismus stále lepší! A zase má na tom zásluhu Fidel - ušetřil jim to za ty roky na sobě!
/rad/
Jak to dopadne?
78 občanů z obce Hladovka (30 km severně od Liptovského Mikuláše) drží druhý den protestní hladovku za přejmenování obce na Prejedlou Lehotu. Starosta obce, pan Fero Vyžle, nám však sdělil, že kdyby se peníze daly na přejmenování, nebylo by co jíst.
/guag/
Perný den
7.35 - 7.49 Postupně se scházejí chovanci ústavu.
7.50 Zvoní na.první hodinu.
7.51 Přicházejí žáci PB a PH.
7.52 Přichází kantor. „Třídnici! Nemáte? Bořkovec, skočte pro třídnici!“ Po návratu zmíněného studenta začíná psát na tabuli zadání písemky.
8.35 Se zvoněním se sbírají nedokončené práce. Zpocení studenti tvoří frontu u umyvadla, aby nahradili ztrátu tekutin.
8.45 Zvoní na druhou hodinu.
8.46 Přichází profesor. „Větrejte, máte to tu jako v pavilonu,savců.“ Ke studentce plnící jeho pokyn: „HC. vy byste nevětrala, jo? No to byste to teda pěkně zdusila!“ Uspokojen dobrým začátkem usedne ke katedře a zahloubá se do svých poznámek. Když už ti jedinci, kteří šli včera (pro samou práci) spát až dneska, usnou tvrdým spánkem spravedlivých, roznese se nečekaně šeptem po třídě: „Jaký je rozdíl ve vývojových znacích mezi kmenem paryb a ryb? PB!“ Rozespalý student loudavým tempem spěchá k tabuli. „Tak pojďte rychle, pojďte! Nezdržujte mě! Máme málo času!“ Ke třídě s ďábelským úšklebkem: „To je správně položená otázka! Von musí znát jak znaky ryb, tak i paryb.“ Ke své oběti: „Paříž, Paříž? To je teďko nová móda? Sundej to, prosím tě!... No tak povídejte, máte na to tři minuty, co mi tu povíte, to bude oklasifikováno.“
8.53 Kantor se zaujetím sleduje snahu zkoušeného osvětlit daný problém: „Nó...,nó.. Ale né!! Čoeče, ty seš dutej jako bambus! JV!“ přitom povstane a dojde až k neviditelné bariéře u čtvrté lavice, „Já mám asi nějaké šáleni, já se nechám vyšetřit. JV, ty si tady chystáš lístky na oběd? Ty už takhle po ránu myslíš na metabolismus!? ... JV neví ... Eminger“ (správná odpověď). „Pokračujte, co mi tu povíte, to bude oklasifikováno. Máte na to eště dvě a půl minuty, zatím je to 4-5...“
8.57 U tabule druhý zkoušený. Profesor: „Ano, naznačte to!“ „To je pozadí...“ „Já ti dám pozadí. Ty seš pěknej sexuolog, čoeče! Cechlová!“ „?“ „Marcel!“ „No...“ „Nikdo v celé III.E? Ani Marcel? Ani Eminger? No to nebude žádná výborná! To jenom takoví snaživí, jako Hruška, budou mít dvojku... No, žáno, čoeče PH, tys to moc neuměl ... ještě chvalitebně. Poznámkové sešity. Pište si...“
9.12 „A ten objevil, poznamenejte si, to byl překrásný nález, stehenní kost.“
9.18 „....Szent-Gyorgyi –“ (bouřlivá odezva) Vyučující: „Kdo se směje, je vůl! Ten dostal Nobelovu cenu! Vy jste tvrdý jak broky! Mně to připadá, jako když to vykládám na psychiatrické léčebně v Bohnicích lidem, který si léčej mindráky z předvolebního boje.“
9.19.35 „Tak teď nám zbylo ještě sedm minut, napíšeme si písemku. Rozdejte si to rychle. Budete doplňovat. To je nepostižitelný systém! To se žáček nerozepíše!! Pište si: ... a ... jsou ... nebo ... Anamniota jsou ... v ... i .......“
9.45 Zvoní (na hodinu).
9.45.43 Přichází vyučující.
10.30 Opět.zvoní (nyní na přestávku). Kantor je duchem na Moravském poli.
10.40 A zase zvoní na hodinu. Všichni si živě představují mrtvolu Přemysla Otakara II. vystavovanou bezmála tak dlouho očím poutníků, jako sám V.I.Lenin. Právě ve chvíli, kdy je objasňován cíl vystavování mrtvého (aby se lidé na vlastní oči přesvědčili, že slavný panovník skutečně zemřel), vtrhne do třídy profesorka zatěžkaná předpotopním monstrem z dob mechanizace, všeobecně užívaným k vyluzování zvukového doprovodu výuky. Po krátkém nerovném zápase vyklízí stará struktura, které již odzvonilo, místo nově příchozí. MK je slovy: „tak, můžete to.odnýst!“ odeslán s TK (třídní kniha). a tak zbaven nebezpečí, že bude podroben palbě otázek v jazyce imperialistů. „Tak copak, Michale? Chceš nám tady něco povědět?“ deptá dravec předem vyhlédnutou oběť a ignorujíc negativní odpověď, pokračuje, „tak pojď!...No, tady se podívej. What does she do?“ „I think, she is a teacher.“ „She is smiled! No, já si myslím, že se učitelé moc neusmívají.“ Hlas z lidu: „Stupid smile!“ Od katedry: „MK, chceš sem jít? Co?“
10.51 Vyučující: „Are you Czech or Slovak?“ Zdeptaný student bez váhání: „Yes, I'm Czechoslovak!“
10.53 „No tak už běž, no. Tak 3- ... Tak co, JM? Ty budeš maturovat z angličtiny, viď? To už se těším!“
11.25 Zase už zvoní na přestávku.
11.35 No a zase na hodinu. Do třídy vchází kantor, za pochodu utrousí: „Posaďte se,“ a hned se uvelebí na svém oblíbeném místě 'mezi lidem' opřen nepohodlně o lavici. „Tak si ve stručnosti něco zopakujeme. Zajímalo by mě, zajímalo, zajímalo by – Copak jsou to Grignardovy sloučeniny? A to by nám mohla říct slečna ...slečna .... Pullmann!“ (správná odpověď) Učitel zpola obdivně, zpola vyčítavě: „Teda vám tady funguje taková malá CIA!“
12.07 „No a půjdeme dál.“ V tom do dveří nakoukne profesor. Poníženým: „Můžu na chvilku? Jenom jim něco…“ si zajistí krytá záda a už to jede: „Na - naší - škole - máte -- možnost – odebírat - některé - přírodovědné ... - Časopisy, které můžete- využít při - práci ... v hodinách. Je to - Živa...“
12.19 Mluví stále týž kantor: „... Zase - se tu -- objevily- v ... lavicích .. . nějaké - nápisy. Teď po ... hodině tady zůstanete a . . . musíte to - vyčistit.“
12.20 Konečně konec! Na nápisy v lavicích už nikdo nemyslí. Dav, valící se na oběd, smete i oba profesory.
by MADMAN
Vážení sazeči, máme pro vás aktuální
kursy na písemku z matyky
|
1,0 |
20 : 1 |
2,0 |
13 : 3 |
3,0 |
4 : 1 |
4,0 |
50 : 1 |
|
1,1 |
20 : 1 |
2,1 |
4 : 1 |
3,1 |
4 : 1 |
4.1 |
50 : 1 |
|
1,2 |
20 : 1 |
2,2 |
4 : 1 |
3,2 |
19 : 4. |
4,2 |
50 : 1 |
|
1,3 |
20 : 1 |
2,3 |
7 : 2 |
3,3 |
9 : 2 |
4,3 |
50 : 1 |
|
1,4 |
20 : 1 |
2,4 |
3 : 1 |
3,4 |
5 : 1 |
4,4 |
50 : 1 |
|
1,5 |
20 : 1 |
2,5 |
5 : 2 |
3,5 |
25 : 1 |
4,5 |
50 : 1 |
|
1,6 |
6 : 1 |
2,6 |
5 : 2 |
3.6 |
25 : 1 |
4,6 |
50 : 1 |
|
1,7 |
11 : 2 |
2,7 |
5 : 2 |
3,7 |
25 : 1 |
4,7 |
50 : 1 |
|
1,8 |
5 : 1 |
2,8 |
3 : 1 |
3,8 |
25 : 1 |
4,8 |
50 : 1 |
|
1,9 |
9 : 2 |
2,9 |
7 : 2 |
3,9 |
25 : 1 |
4,9 |
50 : 1 |
|
|
|
|
|
|
|
5,0 |
50 : 1 |
Sázejte,
na množství nehleďte!
do Lesany pridu.
D U B
Voda stéká podél obrubníku a vlévá se do kanálu. Pak padá dolů, zachycuje se o nečistoty,bije o stěny, protéká nejužšími mezerami a krčí se ve všelijakých skulinkách, dusí a zalyká se výpary jedů a tekutinami naplněnými mrtvotou, očišťuje se ve splašcích, které zde plují v nekonečném množství. Všude, kamkoli oko dohlédne, je lze najít.
Mezi dvěma pevninami ze shnilých brambor se rozlévá moře zaneřáděné civilizací. A na jeho dně. ukryta pod povrchem, se skrývá kapka živé vody, čisté jako křišťál, perla zářící nehynoucí krásou, nebeská bohyně. Není ji možné spatřit, ale já vím. že tam je. Tak jako ani nejsilnější paprsky neproniknou tmou, tak ani její záře nezůstává ukryta, obestřena teplem.
Do této špinavé stoky pomalu přikapávají jedna po druhé další a další, bez konce ani začátku a děsí se toho, že by nedopadly. Padají z nebe, božské perly. slzy královny ze všech nejkrásnější, věčné a plné lásky, nejbližší všem lidem, každému, čemukoliv, vždy laskavé a neskutečně blízké, ne dál než několik okamžiků. Vždy a všude, je tady, pokaždé umí poradit, ona sama si je vyplakala, z jejích slz se zrodila tato řeka, řeka, která plyne zpočátku tiše a klidně, čím dál je, tím by měla být klidnější. Místo toho naříká, pláče a spílá, tak plyne dál; mezi desítkami stromů, jež vroubí její břehy a brání jim, aby se nechaly podemlít, spadly do vody a vytvořily hráz, kterou by nebyly schopny samy udržet.
Stromy, keře a vše živé se snaží zabránit povodni, která by přišla poté, co by se hráz provalila náporem vln. Často se jim podaří uniknout katastrofě, neméně často však ne.
Pak začne voda plnit vše až po okraj, vše, co může naplnit a až nabude síly, že jí nikdo a nic nedokáže zadržet, hlasitě vzkřikne, vrhne se vpřed a strhne s sebou vše, co jest. Pouze duby staré tisíciletí, vrostlé kořeny hluboko do skály, do základů země, s nimiž nelze pohnout, zůstanou.
Řeka rozšiřuje své koryto a blíží se ke svému ústí. Je nedaleko. Již jen několik chvil, pak splyne špinavá řeka se špinavým mořem, aby spolu daly vzniknout nové vodě, vodě, jenž by se mohla právem nazývat vodou života, která by byla čistá a průzračná a lahodná na dotek.
Všechny řeky vedou do moře. Jednou za čas paprsky vyzdvihnou každou kapku a dodají jí sil na další pád.
/xyz/
Krotitelé duchů I.
Krotitelé duchů mají v našem ústavu již dlouholetou tradici. Je nutno hned na začátku ocenit jejich odvahu. I přes nesmyslnost jejich konání jim nelze upřít odhodlání učinit z duchů krotitele. (Nutno však podotknout, že jsou i tací, kteří se neštítí použít takové prostředky jako je zkoušení).
Čest jejich památce!
/srf/
Představujeme: