Motto : Kdo v pití nenalézá zálibu, je hlupák.

(EURIPIDES)

SLOVA ÚVODEM:

Jistě jste to již pocítili sami - venku vane nepříjemně vlezlý studený vichr, ptactvo táhne pryč a v kloubech povážlivě vrzá a chřupe. Ano, je tu podzim, a to i přesto, že je jaro. Je tu podzim našeho života. Nemá cenu si něco nalhávat, nejsme žádní teenageři. Otevírá se před námi neradostná vyhlídka na závěrečnou část našeho života. Poslední střípky štěstí a zdraví mizí, zato se v našich práchnivých tělech zabydluje stále více chorob. Pokud ještě slyšíte a cinká vám v uších, pak je to vaše zvonící hrana. A proto se seberte a běžte rychle udělat to, co chcete ještě stihnout. V našem případě už totiž neplatí ono okřídlené:

Co nemusíš udělat dnes, odlož na zítra.

Pocity chřadnoucí redakce popsal Cody.

Velkopopovický Cody

TNT

TNT je život,

jenž vůkol čile bují.

Vždyť život - to je změna,

když torza skal či těl

do okolí se rozletují.

TNT je smrt,

jež jak svěží vánek

vynese mrtvé nad oblak,

a krví jej obarví

na červánek.

TNT je život,

TNT je smrt;

TNT je všechno,

TNT je prd.

KORUNNÍ VÝROKY:

Mnoho vody uběhlo ve Vltavě (podrobné informace o průtoku poskytnou časopisy Živa, Lidé a země, případně osobně p.prof. Zumr), mnoho piva prošlo zažívacími trakty (podrobné informace o průtoku na požádání ochotně poskytnou redaktoři TNT) od doby, co jsme naposledy usedali do středoškolních škamen. Nic netrvá věčně, a ani náš slovutný ústav už nestojí na svém místě – v blízkosti restaurace Na růžku. Naši zvědové se tím však nedali zmást a nedbajíce četných nástrah se přes mnohá úskalí do ústavu vypravili, aby naší čtenářské obci připomněli doby dávno minulé...

? : Jeden za všechny a všichni na jednoho.

Zhouf: Co se učíš, když jste psali včera? Tobě to teprve teď došlo, ne?

Hrouda: Sice míň vydělávaj, ale je to nebezpečnější.

Švandová:Udělejte si tam obě tři...

student: Řekl nějakou blbost, jako že dvě a tři je pět.

student nad modelem CH₄: Mně tady upadla koule.

Hrušková:Ukázat spodky! (bot)

student : Tak jsem roztáhl nohy, aby viděla, že tam nic nemám. (profesorka, tahák)

Hrouda : Přirozený přírůstek je vlastně přirozený úbytek.

Švandová:Na obratník Raka dopadají paprsky kolmo a o kus dál už svisle.

student : Rychlost Země je 24 hodin za den.

student : Kůrka zařval takovou silou, až se Šámal otočil.

Hrouda : Tajně studuje při zeměpisu pod lavicí zeměpis.

Hrouda : Já tě tady výchovně formuju a ty se tomu směješ a ten před tebou taky. Tváří se jako neviňátko, ale je to stejnej drzoun.

učebnice Bi: Za dlouhých nocí se v dělohách tvoří květní hormon.

student : Infimum je největší omezenost zdola.

Švandová:Originál je vystaven v Lobkovickém paláci a to dokonce ve zvětšeném formátu.

na Hroudově hodině : - Mají pryskyřníkovité nějaký význam?

- Některé ano.

- A ty ostatní?

- Ty také.

student : Když je větší než 1, tak mi stoupá, když je menší, tak mi klesá. (funkce)

Hrouda : Petero, vy jste dutej jako bambus. Škoda, že neprobíráme trávy, byl byste výborná učební pomůcka.

Hrouda : Největší hospodářský význam přesliček spočívá především v jejich použitelnosti k mytí ešusů.

Švandová:Nizozemci bohatli obchodem s Indií, Angličané bohatli obchodem s africkými otroky.

student : 1492...? To vyhořelo Národní muzeum, ne? Tak Národní divadlo...

Hrouda : Českou tabulí protéká Polabí.

Zhouf : Ještě se nerovnejte do tašky.

student : Ukaž mi ho, kdo ho má lepšího. (walkmana)

Zumr : Můžeme mluvit o oběhu srdce v plicích!

student horolezec : Já občas taky vrcholu nedosáhnu...

Schuster : Musím se podívat, jak to dělá Švandová!

student : Karle podej mi péro, spadlo mi pod Šourka.

Tyšer : Ještě jsem některé z vás neviděl na provaze.

Hrouda : Němečková, udělej něco s těma vlasama, strč si je třeba za triko.

Hrouda : Nedělej mu tam advokáta, Čápe. Ty ptáku! Nos děti a dej pokoj.

Zhouf při výkladu elektrostatiky : Třeba když se oblíkáte, nebo spíš svlíkáte... Kdybysme tady měli pomůcky, mohli byste to vidět, takhle si to musíte představovat.

Valík : To, o čem si povídáte v chemii, to není skutečnost.

Štekrová : Teď vás vrátím o pár let dopředu.

Zhouf : Složíme-li lichý počet osových souměrností, dostaneme...jedním slovem... posunutou osovou souměrnost.

Zhouf : Stoupá mi do kolmice.

Ladin : Zeus všechno na co narazil... jak bych to řekl jemně...ošukal.

Nejedlá : Ale děti, já vás už opravdu beru jako dospělé!

Jelínek : Je mi zima, kluci, tak si dejte 4 kolečka kolem hřiště.

student Ladinovi : Dobrá, v tomhletom případě teda máte pravdu, ale...

student při Čj : Jako podmět můžeme použít i číslovku. Třeba tři a pět je šest.

Návštěva z MFF UK : Zaškrtněte jedno z pěti čísel... tady (ukazuje na papíře)... jedna, dvě... kolik jich tam vlastně je - já nemám brejle, já na to nevidim... aha, až pět.

Zumr : Napětím se štěrbina roztáhne...

? : Učitel není povolání, ale diagnóza.

Text byl bez vědomí či souhlasu aktérů nezákonně odposlouchán v jarních a podzimních měsících l.p.1993.

Velkopopovický Cody

V párku

První den - náhodně v párku

Ocásek potkana a hřebík od krve,

děvčátko, neplakej, jedlas to poprvé.

Druhý den - opět náhodně v párku?

Kus vajglu,žvýkačka a kondom naruby,

děvčátko povzdychne, už je to podruhý.

Třetí den - doma u oběda

Jídlo je na stole, děvčátko, co je ti?

Maminko, bojím se, bude to potřetí.

Leonardo da Madman

BALADA POD PAROU TOO

Plácají hemry pláci plác,

to matematik fluše

dá mu to ale práci prác,

antož jest chlastem zrušen.

Dávno již neví, kolik má vypito.

Černé svědomí mu šeptalo:

Pij do polopita, blij sem do koryta.

Jenomže, co se nestalo!

Vyžahnul omylem půllitr cizí

ze stolu s nápisem REZERVACE,

krom toho doufal, že bez placení zmizí,

nyní ho čeká inzultace.

Velkopopovický Cody

Má láska

Mé skvělé lásce je už skoro osmnáct let. Život bez ní si vůbec neumím představit. Něco vám o ní povím.

Ani přesně neznám její míry ( výšku, váhu apod.), ale jsou prostě tak akorát. Je pěkně klenutá, má krásné hladké čelo, ale to nic není oproti jejím bokům. Jak ty jsou tvarovány ! Její boky ladně přecházejí v nohy. Hmmm, to jsou nožky - takové hezky rovné a souměrné. Je též příjemně hebká a měkká a nevyčnívají jí žebra. Noc strávená bez ní je pro mne prázdná, bezesná, zbytečná.

Proto bych ji nedal za nic na světě - svou věčnou lásku - svou postel.

Leonardo da Madman

Kdyby ty putyky...

Kdyby ty putyky nebyly,

nepoznal bych tyhle debily,

myslel bych, že jsem sám mentálně pozadu,

nikomu bych nedal pěstí pod bradu.

Jenže jsme do hospy chodili,

fízlové mě tam pak sbalili,

nic jsem si nenechal pro sebe,

dostal jsem do basy i tebe.

Franz Kavče + Calamity Jane + Leonardo da Madman

NEBEZPEČÍ BEZ ZNÁMOSTÍ

ROMÁN V DOPISECH

UPOZORNĚNÍ: Všechny postavy a události tohoto románu jsou pouhým výplodem chorého mozku autorů a jakákoli podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Aix en Provence, 16.9.94

Milovaná Claire!

Jen pár hodin bez Tebe, a mé srdce zmírá touhou po Tobě. Nedovedl jsem si dosud představit, kolik utrpení a bolesti mne bude stát toto odloučení. Nebýt mých obav z despotického otce, které mne nutí studovat tak usilovně, snad jsem na toto symposium ani nejel, a vychutnával drahocenné chvíle s Tebou.

Cesta z letiště do hotelu trvala dlouho. Zjistil jsem, že na světě existují hrozné národy. Představ si, drahá Claire, že dvě Češky se zpily už v autobuse a to horkým thé - někteří lidé už opravdu nic nevydrží. Musím ještě jen tak na okraj podotknout, že obě tyto děvy neoplývají přílišnou krásou a žádná z nich se samozřejmě nevyrovná Tobě, Claire.

Ale dost již o jiných ženách. Ubytovali nás v nejlepším hotelu ve městě, ani jsem netušil, že v takovém malém městečku mají hotel si magnifique. Dostali jsme jednolůžkové pokoje třídy de luxe, dokonce s bidetem. Jen ten podivný závan chladu mne poněkud zarazil. Hned ráno to oznámím v recepci. Doufám jen, že se toho rána dožiji, bydlím totiž ve stejném patře jako ty dvě hlučné Češky z autobusu. Dalšími mými sousedy jsou: jeden Američan, John Pear nebo tak nějak, manželé z Izraele, on je nějaké velké zvíře, snad dokonce ministr, jeden nositel Nobelovy ceny (je to Marty Sommerday z G.B.), polský vědec Marcus Feruski (už se mi pokoušel prodat hodinky), jeden Rus a několik Maďarů. A padesát hladových Rumunů na jednom pokoji. Abych nezapomněl, je tu ještě jeden ... člověk. Ani nevím, kdo to je, neboť celé odpoledne strávil zamčen ve svém pokoji, odkud se ozývají podivné zvuky, jako když někdo ladí rádio. Svůj notebook neodkládá, ani když jde vykonat potřebu. (promiň drahá, že Ti píši o takových věcech). Měl jsem s ním nepříjemný incident. Našel jsem totiž na chodbě disketu. Šel jsem mu ji odevzdat, a on se na mne podíval jako na vraha, vytrhl mi ji z ruky a zabouchl dveře. Představ si, milovaná Claire, že mi ani nepoděkoval.

Už je pozdě, ma chérie, loučím se s Tebou a líbám Tě.

Navždy Tvůj

Michel de Bouteille.

P.S. Na tu zimu si opravdu půjdu ráno stěžovat.

Aix en Provence, 17.9.9

Milá maminko!

Sorry, že sem Ti nepsal už včera, ale cesta z pařížskýho letiště busem byla strašná a navíc mě nějaký dvě bláznivý Češky zatáhly na seznamovací party. Dal sem si jen pár whisky and soda pro zahřátí (nejspíš sem Ti eště neřek, jaká je tady fucking klendra - bratránek Helmut by řek, že je zér frišno) a šel sem si hodit šlofíka do toho bloody pokoje - připomíná mi cely v Sing-Sing. Ráno mě zbudili před desátou, a to jen proto, že umřel nějakej Francouz - ani sem ho neznal, seznamovací party se nezúčastnil. Budu už muset končit, za chvíli začíná přednáška slovutného Henri Lepage (zase nějakej francouzskej suchar).

* * *

Tak, drahá mom, už sem zase u Tebe. Ty francouzský pseudointelektuálové sou prostě terrible - jo, viděl sem toho co v noci umřel, byl celej modrej, nejspíš zmrznul. Shit, nechtěl bysem tak skončit! Sem strašně tájrd, dneska s party účastnit nebudu, dám si sprchu - sakra teď už nepoteče teplá - a půjdu si lehnout, snad mě ty prostěradla trochu zahřejou.

Tvůj věčně milující little Johny

Aix en Provence, 18.9.94

Hello Hamish!

Jak jsem Ti již psal, byl tu první den seznamovací večírek. Druhý den (včera) byla party ještě lepší, taková „pařba,“ jakou jsem nezažil, ani když mi udělili Nobelovu cenu. Poznal jsem dvě nadmíru excitující české ladies. Zvláště jedna z nich mne velice interesuje, a myslím, že na mne zabírá. Zahrál jsem na ni totiž „tvrďáka“ z U.K., to tyhle Východoevropanky náramně vzrušuje. Hned dnes to na ni vybalím.

Dnes, ještě před přednáškami, které jsou mimochodem velmi inspirující a je škoda, že je neslyšíš, nám ředitel hotelu šetrně sdělil, že zemřel jeden Američan (to je již druhý mrtvý v tomto hotelu, a dokonce na stejném patře, opravdu by mne zajímalo, jak zemřeli, ale ředitel je velmi diskrétní, pravý vzor pro všechny hoteliéry; nic nám neřekl. Proslýchá se však, že šlo o podchlazení a svalový tonus, který následoval, vedl k exitu.)

Už se musím loučit, připravuji se na večírek. Dnes ale rozhodně nebudu pít, abych byl večer fit. Zítra hned ráno Ti napíši o tom děvčeti, jaká byla a tak.

Yours sincerely Marty

Aix en Provence, 19.9.94

Zdravím Tě, Lešku!

Máš štěstí, že jsi můj bratr a nadělal jsi tak velkou famílii. Jinak bych tady kvůli Tobě svou profesionální pověst nenasazoval. Ty tvoje šmejdy nikdo nechce, jedině rumuni, ale ty prachama nesmrděj. Příště už vod Tebe nic nevezmu, jenom problémy a nic z toho. Tady všichni hodinky už maj a ani když jsou totálně vožralý si nedaj žádný vnutit.

Dost mě mrzelo, že jsem v autobuse z Paříže seděl mezi samýma sucharama ze západní Evropy. Vepředu mezi Češkama kvetla šmelina s alkoholem, tam bych tu baterii flašek udal se ziskem a ještě bych se ožral. Naštěstí se ukázalo, že jedou na tu samou konferenci. Město je pěkné, ale campus je jako po vymření. Když jsem se ubytoval, tak tu nebyla ani noha. Až na švábí. Těch tu bylo až dost. Ale to našince nepřekvapí. Naštěstí tu bydlí i ty Češky, tak jsem se k nim s lahví nakvartýroval. Jednu z nich jsem dokonce sbalil. Ona i ta druhá dělají v nějakým výzkumáku v Praze. Škoda, že tu nejsi, mohli jsme si pěkně ve čtyřech užít. Vo tu mojí se tu eště snažil jeden Rumun, kterej vypadá jako Adrian Mole, co si ráno mačká uhry před zrcadlem, jeden ruskej šlechtic a jeden Angličan (má dokonce Nobelovku), a vo tu druhou jeden maďarskej agronom, a ten podle mýho uspěl (i když místí drbny eště nic přesnýho nevěděj).

Je to tu hrozně super. Ještě jsem nezažil, aby se o mě ženský praly. Děsně mě totiž balila jedna Rumunka a dělala mi návrhy. Byla to celkem pěkná buchta, ale ekonomicky vzato, lepší Češi než Rumuni, ty Ti ani hodinky ani chlast nekoupěj.Tak jsem se rozhodoval, jestli mám jít do zimy vlastního pokoje, nebo si zařídit jiné spaní. Nakonec jsem vyměnil svoje šváby za jednu skvělou Češku, která přeměnila pokoj v saunu.

Místní drbny neustále obtěžují s ňákýma nebožtíkama. Prej každou noc tu někdo na patře zařve. Včera prej ten Angličan - to asi ze žalu, že sem mu přebral tu holku. Ale koho to zajímá, stejně sou to kecy. Mě se to netýká, já buď chlastám, nebo...

Tak se měj, brácho, a pozdravuj tu svojí famílii. Já už musím jít.

Tvůj Marcus.

Aix en Provence, 20.9.94

Dorogoj Jurij, golubčik moj!

Promiň, že Tě musím tak náhle ranit, ale to, co se ve mně děje, nemohu ovlivnit. Vím, že mě asi nepochopíš, sám nerozumím tomu co prožívám. Snad už tušíš, co Ti chci sdělit. Ano, do mého života vstoupila žena. Nikdy jsem před Tebou neskrýval, že moje orientace není tak vyhraněná jako Tvoje. Přesto by mě nikdy nenapadlo, že se něco takového stane, ale když Ona je tak výjimečná. Vím, že to co Ti teď píši Tě raní, ale já na celém širém světě nemám nikoho jiného, komu bych se mohl svěřit.

Seznámil jsem se s ní na večírku a ihned mne zaujala. Bohužel mě předešel jeden Polák, který u ní strávil předchozí noc. Naštěstí včera rozeznala rozdíl mezi šlechticem a obyčejným plebejcem, který navíc prodává hodinky každému, na koho narazí. Na to, co jsem prožil včera, nikdy nezapomenu.

Ten chudák Polák se na to asi nemohl dívat, protože namísto aby se zúčastnil obvyklé večerní party, odešel hned po večeři do svého pokoje. Ráno jsem viděl, jak ho vynášejí. Byl celý modrý, nejspíš se otrávil. Nakonec je mi ho docela líto. (stávám se přecitlivělým, asi bych neměl litovat někoho, kdo stál v cestě mému štěstí) Pod vlivem toho nového, dosud nepoznaného citu se zřejmě začíná měnit moje osobnost. Myslím, že jí dnes koupím růže, rudé jako její rty. Ale já mluvím o své lásce, a Ty jistě trpíš. Věř, že jsem Tě velmi miloval, a doufám, že přes bolest, kterou Ti působím tímto dopisem, zůstaneme navždy přáteli.

Tvůj (snad) přítel

Niel.

Aix en Provence, 21.9.94

Mackofelso, Attila!

Az Egyetemkozi Hirdetotabla elsosorban magyarorszagi egyetemek es foiskolak hallgatoinak ill. oktatoinak kivan lehetoseget biztositani arra, hogy keresztul feladhassak hirdeteseiket, kozreadhassak szelesebb erdeklodesre szamot tarto informacioikat ill. alberletet, kutyat/macskat, lakotarsat, baratot/baratnot, egyetemi jegyzetet, regi hanglemezeket, munkalehetoseget stb. keressenek vagy ajanljanak fel a koznek.

A hirdetesek tartalmaert felelosseget nem vallalunk, az minden esetben a feladot terheli.

A hirdetesek tartalma nem sertheti a Netikettet (Halozati etikett) ill. a nemzetkozileg Aix elfogadott szabalyzatot. Az ilyen hirdeteseket toroljuk. Pl. ilyen sorsra jutnak azok hirdetesek, amelyek sertik a non-profit elvet, politikai jelleguek, masokat szemelyukben sertenek, nyomdafesteket nem turo megfogalmazasuak, stb.

A leveleket a fenti cimen egy allandoan futo program fogadja. A program a level Subject mezojet (illetve annak hianyaban a level elso sorat) a hirdetes cimenek tekinti.

A hirdetes alapertelmezes szerint a feladastol szamitott 15 nap mulva automatikusan torlodik a rendszerbol. Ettol elterni ugy lehet, hogy a level Subject mezojet egy szammal kezdjuk, majd %% (2 darab szazalek) jellel elvalasztva irjuk a hirdetes cimet. Az igy megadott szamot a program lejarati intervallumnak tekinti. Ilymodon maximalisan 30 napos lejarati ido adhato meg.

Mindenkinek lehetosege van a sajat maga altal feladott hirdetest meg az automatikus lejarati ido elott torolni. Ehhez egy olyan levelet kell kuldeni a fent megadott cimre, amelynek Subject mezojeben az alabbi parancs szerepel:

A hirdetes azonositojat a program automatikusan generalja, es a felado cimevel egyetemben a hirdetes elejere generalt fejlecben olvashato.

Az Egyetemi Hirdetotablat az Internet halozat szolgaltatasan keresztul lehet olvasni, vagyis fel kell hivni egy kliens segitsegevel a cimet. Az Egyetemi Hirdetotabla menuje kozvetlenul a fomenubol nyilik. Ehhez a kovetkezo parancsot kell az illeto szamitogepen kiadni:

A szolgaltatassal kapcsolatos megjegyzeseket, problemakat, stb-t, tartalmazo leveleket kerjuk az alabbi cimre kuldeni:

Egy fazon egy bun ronda novel utazik a villamoson. A no kover, arca tele van ragyaval, bibircsokkal, es rancokkal. Egy oltonyos ur (aki nem cigany es nem birosagra megy) odamegy a parhoz es igy szol a fazonhoz. - Ember, en meno plasztikai sebesz vagyok s lattam mar ronda embereket de a maga kedves felesege folenyesen nyer. Ketszazezret is elkerhetnek egy ilyen mutetert, de sajnalatbol elvalalom, hogy a feleseget huszezerert rendbe teszem. - Huszezerert? Viccel? Most viszem a haveromhoz, o ketezerert agyonlovi.

Mestersegesen eloallitott elolenyek: a rendorseg tegnapi razziajan harom ferfit es ket not alitott elo. A futball-lelatorol jelentik: elveszett a magyar aranycsapat. A becsuletes megtalalo magas jutalomban reszesul. Nyomozasi bravur: Texasban titokzatos gyilkossag tortent. A helybeli ujsag riportere paratlan bravurral 24 oran belul kinyomozta a tettest. Munkajat nemelyekben konnyitette, hogy a gyilkossagot o maga kovette el... Gyumolcsle lehuto ismeretseget keresi kanikula idejere.

Szuk cipo elado. Bovebbet a hazfelugyelonel. Teli nathamat tavaszi kabatra cserelnem. Iskolaba jarni hatranyos helyzetu fejtetu... Vakolatban falberleti lakreszt keres kisigenyu" nyu"! Elhunyorgott egy kimondottan csapnivalo szunyog. Csipoben telt...volt. Gyaszoljak larvai. Ennyit a hirdeteskrol. Sziasztok! -Mert vegyek tudomasul katonak, hogy ma a vilag egyheteden van szocializmus. De eljon az az ido, amikor az egynyolcadan, sot, az egykilenceden, vagy akar az egytizeden lesz!

Hogy nem a RUHA Teszi az embert!

Károly

AIX-EN PROVENCE 22.9.1994 STOP DOROGAJA SEMJA STOP JA STRETOL DĚVUŠKU SVAJICH SNOV STOP BUĎTĚ GOTOVI STOP MNĚ NUŽNY TRI MANIKI DLJA TRANSPORTA DĚVUŠKI V MOSKVU STOP NĚZABUĎTĚ POSLAŤ IVANA STOP NIEL

Aix en Provence, 23.9.94

Milý Itshaku,

dnes se stala strašná věc. Moji milovanou Rebeccu zabili teroristé. Již nikdy neuvidím její úsměv, již nikdy mne nebude hřát její tělo na loži. Ještě se z toho celý třesu. (nebo že by zimou?) Nikdo je neviděl, nikdo je neslyšel, nikdo je nemůže identifikovat. Dám krk na to, že v tom má prsty Ali el Hammed Kys-elo z militantní odnože teroristické organisace Hammas. Jenom nevím, proč ten bídák zabil ji a ne mne. Strčili jí bombu do bidetu, neznabozi, a ráno, když se šla umýt ... Itshaku, já ji viděl! Nikdy, nikdy na ten pohled nezapomenu, zasvětím celý svůj život, který bez ní nemá cenu, pronásledování Kys-ela, a až ho dostanu, pak ať se těší! Hned zítra si balím kufry a vracím se do Tel Avivu. Na nejbližším zasedání Knessetu rezignuji na post ministra dopravy a vrátím se k tajné službě. Už tu nemohu být, když ... Dnes v noci nezamhouřím oka, nemám ani pomyšlení na jídlo nebo pití. Fajfku jsem zahodil a zšedla mi bradka. Prosím Tě, pošli sem ihned hochy z Mossadu, snad tu ještě něco najdou.

Shalom.

Moshe Strasky

Aix en Provence, 24.9.94

Soudruzi,

Věren Allahovi a naší myšlence, sledoval jsem toho sionistického psa Straskeho až sem, do Aix-en-Provence. Zde jsem provedl smluvenou akci. Nastražil jsem bombu do bidetu v pokoji jeho ženy (každou noc tam spal), ale náhodou vstala dřív a odnesla to místo něj. Připravoval jsem tedy variantu číslo 2, ale už jsem ji nestihl realizovat. Hned v noci zhasnul - a bez mojí pomoci. Asi mi tu někdo fušuje do řemesla; do dnešního dne je tu už 6 (slovy šest) mrtvých, a to dokonce na jediném patře tady v hotelu. Začínám se dokonce obávat i o svou vlastní osobu. Dosud se mi nepodařilo zjistit ani motiv, ani způsob, jakým můj konkurent pracuje. Svůj život jsem svěřil do rukou Alláhových - každý den odříkávám třicátou šestou súru. On mi hned první večer seslal znamení své přízně - posvátnou kočku, která každou noc střeží mé lože. Věřím, že její přítomnost mi zabezpečuje přežití. Dnes jsem ji ještě neviděl, mám o ni obavy, neboť je tu plno džaurů z hladového Rumunska. Již jen dvě noci strávím v této zemi neznabohů a vrátím se do posvátné Mekky. Alláh je milostivý a Muhammad je jeho prorok!

Ali el-Hammed Kys-elo

Aix en Provence, 25.9.94

Milá naše přítelkyně!

Jsi jediná, komu můžeme svěřit toto hrozné tajemství. Události několika posledních dnů námi velmi otřásly a jenom Tobě můžeme vyjevit příšerný sled událostí tohoto týdne.

Ale abychom nepředbíhaly. Začneme pěkně od začátku a pokusíme se Ti i přes velké vnitřní pohnutí vše vylíčit.

Vše začalo hned v den příjezdu, všichni, co s námi byli na patře v hotelu, oslavovali, že přežili tu příšernou cestu z letiště, my dvě jsme to vedly, takže si dovedeš představit, jak to asi dopadlo. Bylo to děsně prima, jen ráno nás při léčbě kocoviny přepadla zpráva, že ráno umřel jeden člověk. Moc nás to nevzrušilo, jednak kvůli kocovině a jednak že ho nikdo z nás neznal - ani se s námi neopil. A to měl takové picí jméno - Bottle nebo tak nějak.

Ale bohužel to ještě nebyl zdaleka konec, na druhý den druhá mrtvola, no co bys tomu řekla? Nám se to nezdálo, tak jsme si řekly, že pro lidi s takovou inteligencí jako my nemůže být problém přijít tomu na kloub. Proto jsme večer opět uspořádaly akci. Je to celkem fajn, když tu máš takovou mezinárodní společnost. O obě se ucházelo spousta internacionálních nápadníků, ale já (Katka) jsem se ještě nerozhodla, zato Jana si už asi vybrala. Je to nádhernej Maďar.

Kačena sice píše pěkné a pravdivé věci, nicméně neodbíhejme od tématu. Jeden chlap mi ten večer přišel podezřelej. Byl ňákej suchej, vůbec nepil a tak zasmušile čuměl na Káču. Šel brzo spát, bála jsem se, že na ni něco chystá. Představ si ráno to překvapení, když ho našli mrtvýho, a celýho modrýho! Z chlastu to neměl, to bylo jasný. Nikdo sice nic oficiálního neřekl, ale máme podezření, že podle všech viditelných znaků zmrznul. Nebylo divu, je tady opravdu dost zima, a slabší osoby... No nic, život šel dál a ani jeden z těch mrtvejch nebyl náš typ.

Zato je třeba podotknout, že jsem se rozhodla do toho praštit s jedním polským vědcem, který splňoval alespoň některé požadavky. Koneckonců nebyla bych z nás dvou první. Ráno mě však trochu sebralo, že umřel ten Angličan co mě balil. Vypadalo to, že umíraj ti co nechlastaj. Došlo nám, že nás ten alkohol nejspíš nějak zahřejvá. Abychom se přesvědčily, večer jsme žádnou akci nepořádaly, ale každá z nás měla flašku pohotově.

Druhej den měla Kačena pěknou kocovinu, vylezlo z ní, že se jí ten Polák večer pokusil prodat hodinky - to si nemoh dát aspoň v posteli pokoj? Tak ho vyrazila z pokoje jak byl, jen ve spodním prádle (ani si ho nestačil svlíknout). A řádně se zkoulovala s jedním ruským šlechticem, to je Ti týpek jak z carskýho Ruska. Ráno - už Tě to ani neudiví - další mrtvola. A zrovna ten Polák s těma hodinkama. Nikdo jinej, ale jestli taky chlastali na pokojích, to jsme nevěděly. Jen to jsme si domyslely, že ten izraelský ministr dopravy asi nepil. Byl tu i s manželkou, a ačkoli dostali každej jeden pokoj, on spal vždycky u ní. Asi je to taky způsob, jak přežít.

Po tom, co umřel ten Katčin Polák, se tak dva tři dny nic nestalo, ale pak se ta Rebecca toho ministra stala obětí atentátu. Ani jsme ji neviděly, vůbec nás k ní nepustili, ale prý to byla taková docela malá bombička v bidetu (fuj). Ten Moshe z toho byl dost jetej. Další ráno ho taky našli, byl zmrzlej na kost.

Takže jsme to měly potvrzený - do tý doby ho zahřívala manželka. Kdo nepil, nebo (však víš), to měl spočítaný. Ale přišly jsme na to dost pozdě, už nás na tom prokletým patře moc nezbylo. Kromě nás a našich 2 přátel (a 50 Rumunů, ale ti jsou asi zvyklí na leccos, takže je trocha zimy nerozhází) tam zůstal už jen jeden člověk. Arabskej typ, s notebookem, ve společnosti kočky. (ne tak jak myslíš, to byla opravdová čtyřnohá chlupatá potvora). Nejspíš nedělal ani jednu z věcí, které ho mohly zachránit, a přesto přežil. Muselo to být v té kočce. Měly jsme podezření, že má na svědomí tu židovku, takže jsme mu s klidným svědomím kočku štíply.

Dnes ráno jsme vstaly dřív než ostatní a vlezly jsme mu do pokoje. To se ví, bylo po něm. Jestli s tou kočkou... No nic. Sebraly jsme notebook a v Katčině pokoji (byl od něj dál) jsme ho pustily. Byl nějakej lehkomyslnej, neměl tam ani heslo. Niel (ten šlechtic) nám překládal texty co tam byly. To mi vysvětli, proč si arabský teroristi dopisujou rusky. Takže jsme se dověděly, že to byl chlapík z Hammasu a ta kočka byla pro něj posvátná a tak.

Naši přátelé odjeli už dnes domů a Rumuni taky a my jsme zůstaly samy na celém tomhle příšerném patře. Přestěhovat se nemůžem, všechny hotely jsou plný, kongres končí až zítra. Máme každá flašku vína při ruce. Doufáme, že se vrátíme domů a oslavíme přežití. Zítra ráno nám jede autobus do Paříže, tam strávíme pár dní a tradá domů. Tuhle příšernou historii jsme Ti však musely vypsat už dnes - kdoví, jestli se zítřka dožijem.

Zdravíme Tě optimistickým Chlastu zdar!

Jana & Katka

Franta Mravenec, P.V.D.

Kolik má kočka životů

Moje milá kočičko,

vydloubnu ti očičko,

zatahám tě za ocas,

zlámu packy, páteř, vaz.

Do lebky ti vrazím hřebík,

šíji bych ti s chutí přefik,

zaleju ti voskem ouška,

to je moje malá zkouška.

Můj ty světe, už je mrtvá!

Packy sjeté, řízla si i břitva.

Ona v zkoušce neobstála,

asi byla snaha malá,

Když jsem po ní zkoušel chodit,

smrt ji přišla vysvobodit.

Velkopopovický Cody

Co zajímá mušky

Lesem táhl hýkal

zanechal tam výkal.

Velkopopovický Cody

Absolutní rýma

Jednou , když jsem měl rýmu,

přemítal jsem o absolutním rýmu;

nebylo to celkem k ničemu,

tak jsem aspoň nakazil ničemu.

Paul Adrian Maurice KORA

Studentská

Už se uč a už se soustřeď

rozptýlit se nesmíš dát

v tupé hlavě časem přece

zabléskne se, rozjasní se,

už to umím akorát!

Učil jsem se, soustředil se

sedm neděl seděl doma

u zkoušky pak sedm minut

„neumíte“ - všechno znova!

Velkopopovický Cody

Setkání po letech

ANEB

byli jsme a nebudem

Dílo je autorovou smyšlenkou a jakákoliv podobnost se skutečností by nejvíce překvapila právě jeho.

Toho krásného nedělního dopoledne 27.8.2062 jste mohli dělat spoustu věcí; například mohli jste zírat na oblohu, kde vedle Slunce jasně zářila, tentokrát díky zeslabení atmosféry výborně viditelná, Halleyova kometa, dokud vás nerozbolel zátylek; mohli jste doma v trojrozměrné televizi sledovat pohraniční půtky mezi Spojenými státy evropskými a Sdružením svobodných států a republik (SSSR) v západní Haliči; mohli jste se v elektronických novinách dočíst o vyléčení posledního nemocného AIDS kdesi v Burundi, anebo byste mohli spolu se mnou nahlédnout do obyčejného pokoje Hlaváčkovy fakultní nemocnice v Praze 18 - Písnici.

Zde ležely na lůžkách dvě dámy, jež pojilo třičtvrtěstoleté přátelství. Setkaly se zcela náhodou, jak už to v životě bývá. První z nich, slečna Jana Milsimerová, které by nikdo nehádal jejích osmaosmdesát, protože vypadala na stodvacet, tu byla na svém naprosto nezaslouženém odpočinku proto, že se o ni neměl kdo postarat. Zato druhá z dam, hraběnka Kateřina Kinská, roz. Včeláková, měla opravdu bohaté finanční i rodinné zázemí, a léčila se zde ze svého druhého infarktu. A nyní se již zaposlouchejme do zajímavého monologu těchto dam.

„Nazdar, Jano, ty teda vypadáš,“ zahájila rozhovor paní hraběnka. 'No tobě ty plastický operace taky moc nepomohly,' pomyslela si slečna Jana škodolibě.

„No, když už jsme zbyly jen my dvě, mohla bych ti prozradit své tajemství,“ spiklenecky ztišila hlas madam Kinská. „Kdysi dávno jsem si založila takový sešit, kam jsem si zapisovala osudy našich bývalých spolužáků, i to, jak zemřeli. Mám to řazeno chronologicky, podle úmrtí. Některé osudy jsou naprosto nezajímavé. Těch je bohužel většina. No, třeba tady Honza Kopfstein, zvaný Cody, - narodil se, vystudoval, čtyřicet let pracoval a pak normálně umřel; snad jen že ho vyhodili dvakrát ze školy, ale to je všechno. Asi tě bude zajímat, kdo umřel první.“

'Tys to bohužel nebyla,' pomyslela si Jana mrzutě.

„No přece Hanka Víšková - jela jako lékařka Červeného kříže na humanitární akci do Mongolska, víš, jak tam bylo to velký zemětřesení, no a spadla na ni bedna s potravinovou pomocí. Chudák holka, byla tak mladá, ale zato je na první straně ! A když už jsme u těch holek, Klára měla taky pěknej život. Jo tady, v patnáctým roce prohlásila, že když polovinu života strávila s muži, zbytek stráví se ženami, a odešla do kláštera klarisek. Byla slušná asi dva měsíce; pak se začala opíjet konzumním mešním vínem a dělala nestoudné návrhy řádovým sestrám. Když pak usilovala i o matku představenou, vyhodili ji. A tak Klára strávila druhou polovinu života opět s muži; mimochodem umřela při souloži. Dobrý, co,“ řekla paní Kateřina. „Hned před ní je Franta. To víš, že z něj byl v padesáti homelesák? V každý práci si dělal srandu z nadřízených, dokud ho nevyhodili. Když ho vyhodili posedmnáctý, manželka se s ním rozvedla a vyhnala ho z bytu. Nakonec si přece jen našel práci - v sanatoriu pro hluchoněmé. Nebo Tomáš Karakolev; byl z něj úspěšný vědec, a když si v devětadvacátým letěl pro Nobel-Hlaváčkovu cenu do Osla, tak ho unesli balkánští teroristé. Prej tam musel na tři roky na vojnu, ale kdoví. Jo, když už jsme u toho Hlaváčka, ten měl taky pěknou smrt. Jednou se pozdě večer vracel z nějaký konference, a aniž by o tom řekl služebnictvu, vlezl si do sauny, ve který samozřejmě usnul. Ráno z něj byla podařená mumie,“ pousmála se paní hraběnka.

„Nechceš se na někoho zeptat? Mám tu všechny,“ pronesla hraběnka hrdě.

„Em ehm,“ zamručela Jana zápornou odpověď. 'Radši bych si trochu pospala.'

„No, jak myslíš,“ urazila se Kateřina. V místnosti se rozhostilo ticho.........na dvě minuty.

„Ale vo Hudcovi si musíš poslechnout,“ řekla Kateřina opět zvesela. „Ten si zapálil v noci cigáro ve stohu, a protože byl vožralej, tak v něm uhořel. Mám tady výstřižek z černý kroniky. Do ní se dostal i Ondřej Obluk, jenom se dodnes neví, zda ho do Vltavy hodila ruská nebo sicilská mafie. Dostat ho chtěli obě. Jó, jak jsme měli ten časopis, TNT se jmenoval, a byl tam ten Večírek po dvaceti letech, tak Janeček prej měl skončit 'pod pantoflem.' To není pravda, protože skončil 'pod mostem', a pak 'pod drnem.' Jo, ještě třeba Radek - stal se hvězdou popmusic, dívky po něm šílely a odborníci ho označovali za nového Karla Gotta. Ale spadlo s ním letadlo. Nebo Míla Kořínek, který spoluzaložil sektu Šťastný člověk. Hlásali, že člověk může být šťastný jen bez drog, alkoholu, cigaret, násilí, promiskuity a peněz, tak vehementně, že je jednou skinheadi upálili v jejich klášteře.“

Do pokoje vešla sestra a přinášela oběd. „Dobrou chuť, milé dámy. Máte nějaké přání?“

„Já bych se chtěla zeptat, jak je na tom slečna Jana. Pořád mlčí, špatně vypadá, to asi brzo umře, viďte. Já už mám pro ni nachystanou stránku,“ řekla paní hraběnka.

„No, já nejsem doktor, ale myslím, že slečna Milsimerová je na tom docela dobře,“ odvětila sestřička a odešla.

„Ty zas..ná krávo! Ty tu čekáš až chcípnu, jo? Já už se taky těšim až zdechneš a vodvezou tě na krchov, ty funebračko!,“ naštvaně se rozeřvala slečna Jana.

Paní Kateřinu velmi zabolelo u srdce. 'To jsem přece nechtěla,' pomyslela si ještě. Když se slečna Jana uklidnila, pohlédla ke druhému lůžku. Na něm ležela hraběnka v nepřirozené uvolněné poloze a oči poulila do stropu.

Jana sebrala sešit ze země. „Tak napíšeme předposlední stránku,“ řekla si a hlasitě se zasmála. S chutí se pustila do obou vychládajících obědů.

Hodiny ve věži kostela sv. Michala odbíjely poledne.

Velkopopovický Cody

Mela

Ota nese mísu.

Máma mele Mílu.

Ola solí.

Míla volá:

„Au, to bolí!“

Ela jásá:

„Máme Mílu.

Máme maso.“

Velkopopovický Cody

Jitka,Řitka

Pitka

Bitka

Sanitka

Na hrob kytka.

VYBRALI JSME PRO VÁS ZE ZAHRANIČNÍHO TISKU:

Beáta Kovacs: Jak na ně

Proč jim to jednou neoplatit? (A pořádně jim to osladit. Ženská přece nikdy nedělá nic napůl.) Možná vás trochu otravuje, nebo je prostě jen po ruce. Možná je menší než vy, nebo je tak rozumný, že nahnat mu pořádný strach může být opravdová rozkoš. Někdy se tak vytahuje, že utnout mu na chvíli tipec může být osvěžující. Pobavíte se. Přestanete se nudit. A v neposlední řadě se ho také můžete jednou provždy zbavit...

1.Dejte si tatarský biftek

Není rozdíl v tom, chcete-li si pohrát s neviňátkem nebo pokořit hudrujícího arogantního krocana, metoda zůstává stejná: nechte napětí zvolna gradovat, až... Nejprve musíte vzbudit lehké podezření. Jednou večer v restauraci začnete píchat vidličkou do ubrusu, počítat mouchy a pak si objednáte tatarský biftek. Nezačnete však jíst hned, jak se porce objeví na stole. Nejprve je třeba, abyste se na to syrové maso lačně zadívala a chvíli je žádostivým pohledem pozorovala. Pak se vyzbrojíte nožem a začnete je zpracovávat, nehnete ani brvou a aniž do něj cokoliv přidáte, pustíte se do toho. Čisté syrové maso, až do posledního sousta. Bez jediného slova. S žaludkem plným čerstvé mrtvoly se nasyceně zvrátíte v křesle a otřete si ústa.

2.Důležitý je správný vzhled

Váš vzhled musí být strohý a musí vyvolávat spoustu nejasných představ: šedá blůza upnutá až ke krku, kožená vesta s řemínky, vysoké, naleštěné boty... Dovolte si nějakou extravaganci, obarvěte si vlasy na černo a udělejte si rasta účes. Pečlivě se věnujte obličeji, tvařte se chladně a naučte se dělat velké, kulaté oči pokaždé když promluvíte. Nejdůležitější je pohled: musí být skelný a pronikavý zároveň. Je to velmi obtížné, ale dá se to natrénovat. Sedněte si do tureckého sedu před bílou zeď a upřeně ji pozorujte. Snažte se nehýbat a sledujte upřeně její povrch. Potom si na zeď udělejte malou černou tečku a soustřeďte se pouze na ni. Tím se dosáhne pronikavosti.

3.Rozsévejte kolem sebe znepokojivá znamení

S výrazem neviňátka (pohvizdování zatím není nutné) si kupte velkou tašku a zvesela si ji nacpěte svými nepostradatelnými drobnostmi jako jsou naostřená břitva, desítky různých léků, „Deník vraha,“ rozbité zrcátko, Barbie s utrženou hlavou, černý křížek, třiačtyřicet kazet skupiny Kraftwerk, husí brk, ohmataný zápisník s oslíma ušima apod. Pokaždé, když budete hledat cigarety, měla by vaše oběť něco z toho zahlédnout. Tomu se říká výstavba kulis. Je již také čas začít se často drbat na čele.

4.Vypravujte strašidelné příhody

Dejte si záležet, abyste nikdy neporušila svou strnule slavnostní masku a skelný pohled, přesto však svou strnulostí nechte problesknout prchavé trhliny. Jednou večer vás zastihne, jak autistickým způsobem houpete tělem a nesrozumitelně si přitom něco žbrbláte. V neděli ho vezměte na procházku a vymýšlejte si příběhy o původu věcí, které po cestě potkáte. Něco ve stylu: „...surově na ni zaútočili a pak ji hodili do řeky. Zbyla po ní jen tahle ponožka.“ Výraz je při tom neměnně strnule slavnostní.

5.Seznamte ho se svou fyzickou silou

Spočiňte jednoho dne elegantně na pohovce, jednu ruku uvolněně položenou na opěradle, v druhé netečně držte plechovku od kokakoly. Ještě lepší je předem nařezané jablko. Plechovku nebo jablko náhle zmáčkněte. Potom se odeberte do koupelny a zůstaňte tam několik hodin bez jakéhokoliv zvukového projevu.

6.Vymyslete si nějaké dědičné zatížení

Jestli ještě v této chvíli neutekl, je třeba zaútočit těžším kalibrem. Vyprávějte mu historku o hnijící mrtvole, kterou objevili v bytě nad vámi. Ležela tam tři týdny. Bezpochyby sebevražda. I když možná... Stejně si pouštěl strašně nahlas rádio. Vyprávějte o podobných úmrtích ve své rodině, svých kamarádů a tvařte se přitom, jako by to v podstatě byly všechno banality. Postupně přitvrzujte, řekněte mu, že vám babička přísně zakázala přát si něčí smrt, protože ve vaší rodině se taková přání vždycky vyplní. Vy sama jste to ale nevyzkoušela. Dívejte se mu přímo do očí. Jestliže nezbledne alespoň o dva odstíny, je třeba jít opět o krok dál.

7.Sledujte ho ve spaní

Dlouhým pohledem ho provázejte v jeho spravedlivém spánku. Dbejte, aby první, co spatří, až otevře oči, byly ty vaše: pronikavé a skelné. Jestliže to bude považovat za projev lásky, je buď značný optimista, nebo mírně debilní. Rušte mu spánek zvířecími skřeky. Křečovité škubání, pěna na rtech, přerývavý křik, náměsíčnost, nezastavte se před ničím. Jestliže zůstane i na ranní kávu, nebyl nikdy v kině. Přichází čas biče.

8.Vaše tajná zahrádka

Nechte ho jakoby náhodou nahlédnout do své skříně (pro tu příležitost předem připravené): v koutě pouta, v polici kápě z umělé hmoty, kožené biče. Ujistěte se, že zahlédl, co měl, a rychle skříň přibouchněte, jako by objevil vaše tajemství.

9.Při milování se nechutně šklebte

Nazývejte ho velkým měkoušem, vyskočte na něj a během extáze neváhejte svou krásnou tvář zpitvořit do výrazu čarodějnice z Barbara Conana. Jindy hrajte nevinnou, spoutejte ho svými hedvábnými kapesníky a štípejte ho do boků. Přestaňte ale dřív, než se objeví krev. Mohlo by se mu to zalíbit a místo aby se dal na útěk, by vám mohl začít říkat „Má paní.“

10.Předstírejte, že jste se zbláznila

Když si ani teď nesbalí slipy a nevypadne, vrhněte se nahá na balkon, vyrážejte zvuky jako vlčice a máchejte přitom pažemi. Každý večer. Za měsíčných nocí se válejte po zemi a pojídejte stránky bible. Je tady nebezpečí, že nakonec dojde k závěru, že máte sice trochu křivé nohy, ale jinak že jste velmi zábavná. V tu chvíli si snad ještě bude dělat trochu starosti o vaši duševní rovnováhu. Pak je tedy čas na poslední dávku.

11.Řekněte mu o své minulosti

Zatvařte se náhle tajemně: „Víš, je to stará záležitost. Myslela jsem, že už mě konečně nechá na pokoji...“ Prostě něco ve stylu „celé město je mi v patách.“ Pak ze sebe mezi dvěma vzlyky vyhrkněte: „Strašně tě miluju, víš, ale bojím se, aby se ti něco nestalo. Bylo by lepší, kvůli tobě, abychom se přestali vídat. Víš, on, chudák...“ Pak vytáhněte kapesník. Konečně sama. Je zvláštní, že se takový příběh dá ukončit na poště nebo na nádraží. Zapomněl si u vás košili, ale zase objevil valium. Ještě teď mu běhá mráz po zádech a dělá se mu špatně od žaludku. Jste konečně sama a jste spokojená. Ale, sákryš, právě teď se vám hlavou začínají honit divné věci...

/ja/

Velkopopovický Cody + Leonardo da Madman

TRUPÍK

Ačkoli je soused trupík,

pořádá tu denně grupík.

Nemá ruce, nemá nohy,

k sexu má však silné vlohy;

mladá, starej, člověk, zvíře,

hlavně ho mít zase v díře.

Vždycky jako kdyby ožil

soused trupík k večeru. Vždyť

kdyby denně nesouložil,

kam by svoje údy složil.

Vyvrtal jsem do zdi díru,

stoupli jsme si do špalíru.

Chtěl jsem koukat na ten grupík,

zahlíd jsem jen něčí pupík.

Kouk jsem tam jen na vteřinu -

ženská lehá na peřinu.

Kouk jsem tam jen na sekundu -

zahlíd jsem jen její bundu.

Ženy rády vedou války

s jeho bujnou mužností

zvíci baseballové pálky,

s níž nelze jednat s jemností.

Jeho problém v chuti vězí,

nehledí na roční doby.

Když frekvenci neomezí,

vysouloží se z podoby.

Z CYKLU DĚTEM:

Franta Mravenec, P.V.D.

Kůzle na záhoně

Léto lány polí zlatilo,

na řádku melounů kůzlátko sedělo,

zelený plevel ven z políčka dloubalo,

leč při té lopotě lehce se loudalo.

Mdle se kůzle k plevelu stavilo,

lépe si zaplavat, to by ho bavilo!

Políčko celičké vodičkou zalilo,

skočilo do louže, „Jémine!!!“, tolik to studilo!

Jak kůzle zaklelo zavile,

sám starý kozel byl udiven nemile,

...Jak kůzlátku práce jde???

A hle, kůzle plelo zle!

...a kopýtkem ťuklo o zem.

Vyšel ven a spatřil ten plen,

sundal si šle velmi rozezlen,

a aby kůzlátko ukáznil,

řádně je šlemi vyplísnil,

pak pohledem na pole sám sebe potrýznil.

Kozel zalapal po dechu,

jakmile viděl celou tu neplechu,

jak kůzle políčko zalilo,

úrodnou půdu splavilo,

celičkou sklizeň kozlovi zkazilo.

Z CYKLU DOSPĚLÝM:

Franta Mravenec, P.V.D.

Kůzle na záhoně

Léto lány polí zlatilo,

na řádku kůzlátko lahvinku vypilo,

zelené hleny ven z políčka plivalo,

pole i okolí v jedno mu splývalo.

Mdle se kůzle zvedalo, nemohlo!

trošku si odlehčit, snad by to pomohlo!

Políčko celičké i louku poblilo,

pak šláplo do louže: „Jémine!“, znovu se svalilo.

Jak kůzle zaklelo zavile,

sám starý kozel byl udiven nemile,

...Jak kůzlátku práce jde???

A hle! kůzle blilo zle!

a kopýtkem oralo zem!

Vyšel ven a spatřil ten plen,

vytáhl kolt velmi rozezlen,

a aby kůzlátko ukáznil,

zásobník do něj vyprázdnil,

tělo i obličej kulkami rozbrázdil.

Jak kůzle chroptělo nastydle,

kozel šel pomalu do kůlny pro vidle,

na kompost kůzlátko pohodil,

zamyslel se a chladně prohodil:

„Jak kůzlátku asi je?“

A hle! Kůzle tlelo zle.

U kopýtka! Velká dítka!

Ožírejte se jen zřídka!

Leonardo da Madman + Franta Mravenec, P.V.D.

Black Death a čtyřicet Mexikánců

Rozbor situace: Zatímco Black Death uháněla do Nového Mexika pro posily, šerif Johnnie Walker vyrazil divoký pokřik, rozrazil dveře i s Rychlou Šavlí a vrazil do místnosti. Billy Gin a Natálie Koskenkorva byli už pěkně vysmátý a tulili se k sobě v alkoholovém opojení u záchodové mísy......

- „Ruce vzhůru!“ zahřměl Johnnie Walker. „Jenom ruce, Gine!“ Billy Gin se zatvářil provinile, klesla mu brada a jeho údy ochably.

- „A co ty, ty rudej ďáble,“ osopil se šerif na Rychlou Šavli, „pro tebe to neplatí?“ A jednou ranou do spánku skolil ležícího Rychlou Šavli.

Billy Gin od záchodové mísy opilým hlasem obvinil šerifa:

- „Ty jsi zabil mého prašivého bratra, rudý skunku!“ a doufal, že pohne svědomím Johnnie Walkera.

- „Jenom spí,“ usmál se sebevědomě Johnnie Walker, „až se stín slunce dotkne tvého kopí, Rychlá Šavle se jako první bude houpat na konopí.“ Nevšiml si totiž, že brok z jeho kanónu zasáhl zkamenělá játra Rychlé Šavle a odrazil se do krajiny srdeční, kde se vzpříčil v aortě. Rychlá Šavle měl již od dětství játra jako zvon.

- „Dost tlachání,“ zarazil Johnnie Walker všeobecnou zábavu nad jeho Horatiovským projevem. „Odveďte je do šatlavy!“

Cela byla vlhká se silnou mříží. Jen co za strážným zapadly dveře, vytáhla Natálie Koskenkorva se šibalským úsměvem z pochvy velkou rašpli.

- „Ha, tak proto mi to šlo tak ztuha,“ poznamenal Billy Gin, „no, aspoň se odtud dostanem.“

- „Pustíš to!“ protestovala Natálie Koskenkorva, „to mám na manikúru, ještě bys mi ji ztupil,“ a podala Billy Ginovi pilníček na nehty. Sotva však první piliny pokropily zem, ozvaly se kroky a do cely vstoupil kat:

- „Dobrý den, já jsem váš kat a přišel jsem s vámi udělat marketingový průzkum. Nebudeme to zdržovat, vím, že dlíte všechen čas na modlitbách a hledáte své místo ve smrti. Takže: Obvod krku, výška, váha, u Natálie Koskenkorvy budu potřebovat ještě obvod, velikost prsou a povrch bradavek = 2πr², tady máte šupleru.“ Poté, co si podrobně ověřil některé parametry Natálie Koskenkorvy, odešel kat řídit vztyčení šibenice.

Půl hodiny před západem slunce vtrhli do cely katovy pacholci a vyvlekli vzpouzející se trojku (Rychlá Šavle se nevzpouzel) před šibenici. Johnnie Walker to všechno řídil.

- „Pověste nejdřív toho rudošskýho zmetka nejvejš! Tyhle chlapačský triky na nás neplatěj.“

Kat uvázal hlavu Rychlé Šavle do oprátky, leč zetlelé krční šlachy neudržely dlouho chlapačský trup.... V tu chvíli se od jihu sloupec prachu.

- „Ha, od jihu se blíží písečná bouře,“ promluvil Johnnie Walker.

- „To není písečná bouře,“ zvolal kat, který měl z vyvýšené šibenice lepší rozhled, „to je Black Death a čtyřicet Mexikánců!“

- „Tyhle mexikánský triky na nás neplatěj,“ ozval se Johnnie Walker, „pověste je taky.“

Natálie Koskenkorva zoufale zaštkala:

- „Milost, já nechci viset za krk.“

Johnnie Walker se zamyslel:

- „Měním trest smrti oběšením až nastane smrt na trest smrti přefiknutím až nastane smrt. Trest vykonám osobně, můj kolega Fritz Schnaps z Old Yorku mi onehdy říkal, že za noc přeříznul

celej ženskej trestaneckej tábor a stálo to za to. Odveďte ji do mého apartmánu!“

V tom okamžení se ozval ryk v jižní části Fanta See, to Black Death a čtyřicet Mexikánců začali řádit po městě. Vyplenili tři domy a pak jim bohužel došly pleny, a tak se rozjeli na popraviště.

Johnnie Walker zatím běžel pro pomoc. Mexikánský guláš koní a pistolníků se chvíli převaloval po ulicích. Právě když Mexikáni začali ostřelovat kata a jeho pacholci jim odpovídali tím, že je věšeli vedle Rychlé Šavle, vrátil se Johnnie Walker se statným dřevorubcem a velkou rámovou pilou. Hned zamířili do apartmánu, kde čekala na trest Natálie Koskenkorva. Nějaký čas se odtamtud ozývalo sténání a pohyby tam a zase zpátky provázely celý výkon trestu. Nakonec Natálie Koskenkorva naposledy vykřikla, to jak pila narazila na pánev a Johnnie Walker znechuceně pravil:

- „Je to, damned, hrozná prasečina, nevím, jak to moh Fritz Schnaps dělat s tolika ženskejma. ten ale musel mít výdrž!“

Vyšel ven, zrovna když kat věšel posledního Mexikánce a mumlal:

- „Úkon pověšení, to je 25 bodů, 40 krát 25, hm, to se pojišťovna prohne a já budu boháč, jenom aby byli všichni pojištěný.“

- „Billy Gine, tví sombrératý kamarádi už ti nepomůžou, máš nějaký poslední přání?“ švihl okolím šerifův hlas.

Billy Gin skřivil tvář, plivl Johnniemu Walkerovi pod nohy suchou slinu a ucedil:

- „Jo, dejte mi řezanku.“

- „Máš smůlu, Gine,“ zaradoval se šerif, že ušetří Camelku, „řezaný došlo.“

Billy Gin se zachmuřil:

- „Tak mi přineste aspoň nrkev.“

- „To je poslední přání plus jedna, to se nepočítá, Gine,“ zasmál se Johnnie Walker a kývl na kata, byl to velmi mazaný šerif.

Kat utáhl oprátku Billymu Ginovi pevně okolo krku.

- „Opatrně,“ prosil Billy Gin, „jsem na krku spálený.“

- „Tak to bude chtít namazat,“ odtušil kat a podtrhl Billymu Ginovi stoličku. Billy Gin se zhoupl, vtom však třeskl výstřel, Billy Gin se svalil na kata a omráčil ho. Billy Gin, vysvobozený za spárů smrti, radostně vykřikl, když k němu tryskem přijížděl černý kůň s jeho zachráncem. Vyšvihl se na koně před Black Death, neboť ona to byla, která přesným zásahem přestřelila oprátku. Projeli zkoprnělými ochránci zákona a uháněli ven ze Fanta See.

- „Myslel jsem, že si přeješ moji smrt,“ dojatě pronesl Billy Gin, „myslel jsem, že mě nenávidíš a chceš mě zabít za to, co jsem ti provedl.“

- „Nespletl ses,“ odvětila Black Death, „chtěla jsem tě zabít a taky to udělám.“ Vytáhla svého stříbrného derringera a prostřelila Billymu Ginovi hlavu.

Prérií cválal kůň. Black Death se otočila k mrtvolami zapáchajícímu Fanta See a temně pronesla: „Skončil čas slunce, zrození a tratí, se mnou přichází spravedlivá Smrt. Třeste se...“

Pokračování Black Death a Fritz Schnaps - poslední soulož vyjde v dalším čísle TNT v knihovničce Nesmlouvavá srdce a odvážné ostruhy.

Velkopopovický Cody

Nedočkavec

Zahrajte už

pohřební tuš!

MORBID PICTUS

Obrazová a hádankářská příloha TNT

Osmisměrka:

B	E	C	H	E	R	O	V	K	A
O	F	I	Á	K	U	U	Í	F	K
L	T	N	N	O	M	C	N	E	D
S	U	Z	E	Ň	A	K	O	R	O
G	M	A	L	A	L	V	O	N	V
O	R	N	E	K	I	F	I	E	F
R	E	O	Z	P	B	G	!	T	H
G	V	M	E	R	U	Ň	K	A	Í
S	L	I	V	O	V	I	C	E	L

Anglický matematik, fyzik a astronom Isaak Newton pobýval za morové epidemie v letech 1665 - 1667 na rodném statku ve Woolsthorpe. Jedno krásné podzimní odpoledne trávil v sadu jabloní a přemítal o infinitezimálním počtu. Když mu poryv větru shodil jablko na hlavu, Newton zvolal: „( tajenka - 8 znaků )“

Legenda: Bodrost, cit, čest, láska, píle, poctivost, pracovitost, pravdomluvnost, přátelství, šlechetnost, věrnost, zodpovědnost, zumr.

/srf,cod/

Test inteligence:

1. Na výlet pojedeme:

a) kolesovým parníkem

b) Kolesovým parníkem

2. Hruška je:

a) nezralá

b) nezralý

3. Sobotka je:

a) čistá

b) špinavý

4. „Peterka vnikl do šestnáctky“ je:

a) věta fotbalového komentátora

b) úryvek z dívčího románku

c) komentář z tramvajové zastávky

5. Španělsko světově proslulo:

a) španělskými botami

b) španělskými muškami

c) španělskými ptáčky

/cod/

Polomozaiková křížovka:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Vodorovně: A - Doba, vtip, maďarské město, přitakání, stromořadí. B - Zvolání, název italského klubu basketbalistek, ypsilon, klad, římská stovka. C - Ovoce, alarm. D - Moučka z kurkumy, nátěry, ruský šachista, římská pětka. E - Staré vztažné zájmeno, SPZ Rokycan, jihoevropan, dokončovat jamku při golfu. F - Lidoop, ženské jméno. G - Díl, mužské jméno.

Svisle: 1 - Nápoj. 2 - SPZ Prahy. 3 - Lesní pták. 4 – SPZ Frýdku-Místku, starořek. 5 - Pomocník na horách, časové období. 6 - Jednooký Rambo, SPZ Šumperka. 7 - Druh pytláka. 8 – Cizím jazykem "ano". 9 - Nástroj našich předků na lov. 10 – Druh koření, protiklad, ženské jméno. 11 - Zemědělský nástroj, bílkovina. 12 - Zkratka sociální demokracie, město v bývalém SSSR. 13 - Osobní zájmeno, nahonem. 14 - Provaz se smyčkou. 15 - Vézt se, písmeno abecedy.

Výsledky oznamujte Radkovi nebo Codymu. Úspěšní řešitelé všech tří tajenek budou slosováni 6.7.1995 ( k výročí upálení Mistra Jana Husa). Hraje se o spoustu atraktivních cen a pro Pullouše máme přichystánu cenu útěchy. Zároveň předem blahopřejeme Tomáši Karakolevovi a prosíme ho o nezveřejňování výsledků.

Váš břídil (redaktor)

A motto na závěr: Bez práce nejsou doláče

(CODY)